Kubistický trojdům, bydliště Meryčky Rosůlkové. Zdroj: archiv B. Kovaříkové

Toulky, vzpomínky a příběhy - část 3: Rašínovo nábřeží. (Nové Město)

Zajímá Vás Podskalí, příběhy jeho domů a vzpomínky na zajímavé osobnosti, které zde žily? Pojďme se vydat na sérii toulek s novinářkou a spisovatelkou Blankou Kovaříkovou, rodačkou z Podskalí, autorkou řady zajímavých knih. Třetí toulka se bude odehrávat na Rašínově nábřeží.

Sdílet

Ve třetí toulce s Blankou Kovaříkovou navštívíme zajímavá místa na obou koncích Rašínova nábřeží. Začneme u Podskalské celnice na Výtoni, prohlédneme si limnigraf a okolí Železničního mostu, včetně vily Libušinka a kubistického trojdomu. Připomeneme i jejich známé obyvatele. Ve druhé části nábřeží, po proudu Vltavy směrem k centru města, se zastavíme u Havlova domu, na Jiráskově náměstí a dojdeme až na Masarykovo nábřeží. na rozhraní se sousední  Prahou 1. 

Vycházkové trasy v Encyklopedii odpovídají sérii videodokumentů, v tomto případě Toulky Prahou 2 – vzpomínky a příběhy, 3. díl: Ršínovo nábřeží. Autorka Vám v nich vše vypráví osobně. Doporučujeme ke zhlédnutí. Zde v Encyklopedii se zase můžete zahloubat do podrobností v jednotlivých encyklopedických heslech, která se vztahují k objektům a osobnostem zmiňovaným na jednotlivých zastávkách. Budeme je postupně doplňovat.

Autorka Vás provede ZASTÁVKAMI vycházky svým textem i fotografiemi.

Celková vzdálenost:
Sbalit všeRozbalit vše

Zastávka 1: Podskalská celnice, Vltavan

Bývalá celnice na Výtoni stojí hluboko pod úrovní dnešního Rašínova nábřeží spolu ještě s dvěma činžovními domy v ulici na Výtoni, z nichž jeden sloužil kdysi jako kapitulní mlýn. V hospodě v přízemí celnice obsluhovala na počátku 20.století jako hostinská babička herce Luďka Kopřivy (faráře Otíka z trilogie Slunce, seno…). Byla tak pilná a podnikavá, že za peníze, které tady vydělala, postavila činžák v Rybné ulici. Dlužno dodat, že Kopřivovi měli i obchod smíšeným zbožím na Václavském náměstí… Za mého dětství v 60. letech byla celnice notně omšelým domkem, v němž se ale bydlelo (rodina Šulcových z rodu vorařů) a z malého kopečka se v zimě sáňkovalo.

Při asanaci Podskalí měla být celnice zbourána, ale naštěstí se tak nestalo. Domek přežil i povodeň 2002 a poté byl krásně rekonstruován. Interiér hospody byl upraven podle architekta Davida Vávry.

V blízkosti celnice se nachází pomník na paměť podskalských plavců - vorařů, kteří se sdružovali v dodnes existujícím nejstarším profesním spolku Vltavan.  

Podskalská celnice Na Výtoni. Zdroj: archiv B. KovaříkovéPodskalská celnice, tady se kdysi sáňkovalo. Zdroj: archiv B. KovaříkovéStavba nábřeží. Zdroj: archiv B. Kovaříkové

Zastávka 2: Secesní limnigraf

U této půvabné stavby jsme se s tatínkem při procházkách často zastavovali, ale přístrojům v něm zabudovaným jsem příliš nerozuměla. Jen vím, že sloužily hlavně k odčítání a zaznamenávání výšky hladiny Vltavy v čase. Limnigraf na Výtoni vznikl v r. 1907 při výstavbě dnešního Rašínova nábřeží. Stejný stojí na Dvořákově nábřeží na Františku. Vlastně bych mohla říct, že mě limnigrafy provázejí celý život – nyní totiž bydlím v Petrské čtvrti a k tomuto limnigrafu mám stejně blízko jako kdysi k tomu výtoňskému ze Svobodovy ulice.

Limnigraf na Rašínově nábřeží. Zdroj: archiv B. KovaříkovéLimnigraf na Rašínově nábřeží kolem r. 1920. Zdroj: Vyšehradskej.cz

Zastávka 3: U Železničního mostu

Přímo proti zastávce tramvají směrem do Podolí byla vždycky lavička a na ní sedával ještě v raných 60. letech Antonín Kubát (1868-1967), bývalý vorař, kterému se říkalo Poslední Podskalák. Pletl tu síťovky, oblíbené nákupní tašky, ale i rybářské nebo houpací sítě. A hlavně vyprávěl. Tvořily se kolem něj hloučky posluchačů, jeho příznivců a kamarádů. Byl také zasloužilým členem Vltavanu, který spoluzakládal jeho otec. Na náplavce pod Železničním mostem se vždycky scházeli rybáři a bývají tu i dnes bez ohledu na počasí. Ryby sem chodil chytat i herec Ota Sklenčka a někdy mu v tom pomáhal Stanislav Fišer, který bydlel hned nad řekou ve vile Libušinka (viz příští zastávka). Ostatně právě Fišer točil na zdejší náplavce, pouze na opačné, smíchovské, straně v roce 1970 úvodní sekvenci do filmu Pěnička a Paraplíčko. A Sklenčka si v něm zahrál policejního doktora Vejvodu.

Železniční most a náplavka v 50. letech. Zdroj: archiv B. KovaříkovéPoslední Podskalák Antonín Kubát. Zdroj: archiv B. Kovaříkové

Zastávka 4: Vila Libušinka

Do secesní vily s kubistickými prvky zvané Libušinka, postavené v roce 1913 a nazývané podle ulice Na Libušince, vstoupil Stanislav Fišer poprvé v osmnácti letech a žil tu 59 let. Vilu navrhl architekt Emil Králíček pro lázeňského lékaře Vojtěcha Mrázka. Téměř celý život tu bydlela jeho dcera Míla, později provdaná Mellanová (1899 – 1964). Jejím manželem se stal advokát Jaroslav Mellan, který ji finančně podporoval v její bohulibé činnosti. Založila totiž Pražské divadlo pro děti a mládež a to potřebovalo neustálé dotace. Libušinka skrývá mnohé poklady – drobnou fontánku, v úrovni prvního patra, kde bydlela Mellanová a po ní Fišer, obrovskou terasu. Hercova manželka mohla přebíhat v pantoflích do sousední Kovařovicovy vily, kde bývaly dětské jesle a ona tam pracovala jako sestra. Fišer se poznal s Mellanovou jako chlapec, když hrál v jejím divadle a později ji jako nájemník zachránil před vystěhováním pro nadměrné čtvereční metry. Vila byla plná obrazů a i Standa maloval – v bývalém hudebním salonu s bílým klavírem a bílým vestavěným nábytkem.

Vila Libušinka. Zdroj: archiv B. KovaříkovéJaroslav Mellan. Zdroj: archiv B. KovaříkovéMíla Mellanová. Zdroj: archiv B. KovaříkovéStanislav Fišer ve filmu Pěnička a Paraplíčko. Zdroj: archiv B. Kovaříkové

Zastávka 5: Kubistický trojdům

Rozhraní pražského Podskalí a Podolí tvoří kubistická trojvila od architekta Josefa Chochola. Byla dostavěná stejně jako vila Na Libušince v roce 1913 a už existoval vyšehradský tunel (1905). Prostřední dům patřil vlastenecky smýšlejícímu advokátovi Janu Bayerovi a jeho bratru stavebnímu radovi. Zdobí ho figurální výjevy z vyšehradských bájí od neznámého autora. Dům je poměrně rozlehlý, má zadní schodiště pro služebnictvo a z něj jde jít rovnou na dvorek se zahradou, která kdysi vybíhala terasovitě až pod vyšehradské valy.

Ve 30. letech se sem nastěhovala Marie Rosůlková (1901–1993) s maminkou Rózičkou – tehdy hrála v Divadle Vlasty Buriana. Později tu žila s bratrem Janem, architektem, který se v 50. letech upsal teologii a byl vysvěcen na kněze ve vyšehradském chrámu sv. Petra a Pavla. Meryčka, jak jí kolegové říkali, to tu velmi milovala. Pohřbená je u voršilek na Vyšehradském hřbitově.

Mladinká Meryčka Rosůlková. Zdroj: archiv B. KovaříkovéDům Meryčky Rosůlkové. Zdroj: archiv B. Kovaříkové

Zastávka 6: Havlův dům

První česká sochařka Karla Vobišová (1887-1961) bydlela v činžovním domě, postaveném Vácslavem Havlem. Ten na Rašínově nábřeží postavil dva v podstatě identické domy 70 a 78, čp. 2000 a čp. 1980 v secesním stylu s krásným výhledem na Prahu. Karla se svým mužem sochařem Josefem Žákem žila v čísle 1980/70, kdežto rodina Havlova v čísle 2000/78, v tzv. domě U Dvou tisíc, kde se v roce 1936 narodil i dramatik a prezident Václav Havel. Ateliér sochařky v domě 1980/70 měl okno do dvora, byt měli o poschodí níž. Poznala jsem jejího syna Karla Žáka, který se věnoval restaurování. Nesčetněkrát čistil a opravoval maminčinu snad nejkrásnější sochu Elišky Krásnohorské v parku na Karlově náměstí i další její díla, třeba mramorovou dívku s hrozny, nazývanou též Réva, na Kampě. Tu Karla vytvořila jen pár měsíců před svou smrtí.

Havlův dům čp. 1980/70, kde žila K.Vobišová. Zdroj: archiv B. KovaříkovéSochařka Karla Vobišová. Zdroj: archiv B. KovaříkovéPomník Elišky Krásnohorské, nejznámější socha K. Vobišové. Zdroj: archiv B. Kovaříkové

Zastávka 7: Jiráskovo náměstí

Nároží Jiráskova náměstíResslovy ulice zdobí pamětní deska spisovatele Aloise Jiráska, který tu měl přízemní byt s pracovnou. Dnes by při tom silném automobilovém provozu tady asi sotva mohl psát své romány. Každopádně fotografka Dagmar Hochová (1926-2012) si svůj ateliér, spojený s bytem v posledním patře dlouho nemohla vynachválit. Dokud jí nevypověděly službu nohy a nepřestal fungovat výtah… Půdní byt si vybudovala svépomocí stejně jako herec Národního divadla Oldřich Vlček, který si s manželkou, televizní hlasatelkou Zdenou Vařechovou stavěl byt hned v sousedství. Dagmar Hochová je často fotila, hlavně pak jejich děti.

Ateliér a byt Dagmar Hochové ve věži a horním patře domu Resslova 1. Zdroj: archiv B. Kovaříkové

Zastávka 8: Masarykovo nábřeží

Poslední zastávku jsem učinila u secesního domu na Masarykově nábřeží 2018/10 proti Mánesu, kde žila od roku 1940 a zemřela v roce 2019 v požehnaném věku sto let Věra Bromová, rozená Urbánková (z rodu hudebních nakladatelů Urbánků). Právě do tohoto domu se nastěhovala s manželem Ladislavem Bromem, který byl v té době uznávaným filmovým režisérem. V krásném šestipokojovém bytě s balkonem i v nelehkých časech protektorátu pořádali večírky, na něž přicházeli jejich přátelé - Lída Baarová, Adina Mandlová, Zita Kabátová, Oldřich Nový, či Raoul Schránil. V takzvaném Zlatém salonu měli pozlacený nábytek z Bromovy komedie Život je krásný, vytvořený podle návrhů architekta Aloise Mecery. Všechno cenné vybavení musela paní Bromová v 50. letech postupně rozprodat, když se ocitla bez prostředků se čtyřmi dětmi, které se jí z manželství s filmařem narodily. V domě bydlel také hudebník Jiří Malásek a vyrostl tu jeho syn Petr. V podkroví měl ateliér malíř Viktor Stretti a po něm malíř Adolf Zábranský. Bydlel tu i architekt Karel Honzík a několik lékařů. Dnes se v jejich bytech usídlily firmy.

Dům na Masarykově nábřeží 2018/10. Zdroj: archiv B. KovaříkovéAteliér V. Strettiho posléze A. Zábranského. Zdroj: archiv B. KovaříkovéOkna ateliéru V. Strettiho posléze A. Zábranského. Zdroj: archiv B. KovaříkovéVěra Bromová na balkoně v 50. letech. Zdroj: archiv B. KovaříkovéMaláskovi, otec a syn, na balkoně. Zdroj: archiv B. Kovaříkové

Chcete vědět více?

Související vycházkové trasy v Encyklopedii - Toulky, vzpomínky a příběhy:

Videodokumenty - Toulky Prahou 2 - vzpomínky a příběhy (realizace Art Botič): 

Knížky Blanky Kovaříkové

  • Po stopách krále Miroslava, Nakl. XYZ 2012
  • Příběhy domů slavných, Brána 2013, 2. vydání 2019
  • Nové příběhy domů slavných, Brána 2014
  • Příběhy domů slavných i zapomenutých, Brána 2017
  • Retro příběhy, vydala Euromedia Group 2020
Po stopách krále MiroslavaPříběhy domů slavnýchNové příběhy domů slavnýchPříběhy domů slavných i zapomenutýchRetro příběhyBlanka Kovaříková
Video: 

Katastrální území
Odkazy a literatura:
Knihy Blanky Kovaříkové - viz Chcete vědět více?
Datum poslední aktualizace: 5.2.2021 21:08
Datum vytvoření: 26.1.2021 14:45