Vyšehradská skála sehrála důležitou úlohu v české historii. Přírodní nepřístupnost Vyšehradu byla důvodem ke vzniku knížecího hradu a pozdějších pevností – od gotiky až po baroko. Opevnění bylo od jihu chráněno nepřekonatelnou překážkou v podobě skály, spadající příkře až do Vltavy. Tato nepřístupnost přispívala sice k obraně, ale později se stala velice nepříjemnou překážkou při rozšiřování města na sklonku 19. století. Proto vznikl brzy západně od Vyšehradu přívoz, v Praze jediný, který nepřekonával Vltav

Vyšehradský tunel (Vyšehrad)

Vyšehradský tunel umožnil přímé silniční a tramvajové spojení Podolí, Braníku a Modřan s vnitřní Prahou.

Sdílet

Vyšehradská skála sehrála důležitou úlohu v české historii. Přírodní nepřístupnost Vyšehradu byla důvodem ke vzniku knížecího hradu a pozdějších pevností – od gotiky až po baroko. Opevnění bylo od jihu chráněno nepřekonatelnou překážkou v podobě skály, spadající příkře až do Vltavy. Tato nepřístupnost přispívala sice k obraně, ale později se stala velice nepříjemnou překážkou při rozšiřování města na sklonku 19. století. Proto vznikl brzy západně od Vyšehradu přívoz, v Praze jediný, který nepřekonával Vltavu napříč na druhý břeh, ale obeplouval skálu a končil u téhož břehu na protivodní straně skály. Zatímco klasické přívozy bývaly funkčně nahrazeny mosty přes Vltavu, zde mohl pomoci pouze tunel.

Návrh Vyšehradského tunelu vypracoval profesor Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze a v roce 1896 i její rektor Ing. Karel Vosyka (19. 2. 1847–3.3. 1896). Jeho projekt se lišil jen nepatrně od skutečného provedení (délka tunelu byla například prodloužena o 2 metry pro snazší podchycení skály u jižního portálu. Velice diskutována byla šířka tunelu. Umělecká beseda navrhovala šířku 12 metrů, aby se předešlo pozdějším snahám zřídit ochozy pro pěší vně skály, ale proti této šířce měli zase námitky geologové, kteří podpořili původní projekt, který počítal se šířkou 9 m. Umělecká beseda si ale stejně nakonec prosadila alespoň středověkou úpravu cimbuří a věží u tunelových portálů.

Osa tunelu má dva mírné protioblouky o poloměrech 100 m. Tunelová klenba má ve vrcholu tloušťku 80 cm, v patkách 120 cm, je z lomového zdiva s obkladem žulových kvádrů, kamenicky vypracovaných v hutích, lomech a dílnách, v líci podle přesných šablon a výkresů. Severní tunelový portál je zdoben malým kamenným znakem Prahy.

Jeho otevřením došlo ke spojení Podolského a Rašínova nábřeží. Tunel se tak stal důležitou dopravní stavbou spojující Podolí s Novým Městem. Slouží automobilové a tramvajové dopravě a chodcům, kteří se dělí o chodník s cyklisty, neboť tudy vedle cyklotrasa. Tunelem vedla rovněž trolejbusová linka z Václavského náměstí na Pankrác k Janečkově továrně (JAWA). Při uzavření tunelu zajišťovaly v letech 1945, 1982 a 2008 náhradní dopravu lodě. Na jaře rozkvétá skála nad jižním portálem trsy drobnými žlutými květy tařice skalní.

Ing. Karel Vosyka se narodil 19. února 1847 v Bělči, zemřel následkem úrazu 3. března 1897 v Praze. Vystudoval polytechnický ústav v Praze a následně pracoval jako technický úředník Buštěhradské dráhy. V roce 1874 se stal asistentem vodního a silničního stavitelství u profesora Viléma Bukovského. V této době vypracoval první návrh vyšehradského tunelu, který byl nakonec jen s drobnými úpravami realizován. Od roku 1884 byl inženýrem České zemědělské rady a současně docentem pražské techniky. V roce 1890 byl jmenován řádným profesorem oddělení zemědělsko-technického na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze.

Galerie: 
Pohlednice ze stavby tunelu
Jižní portál (Foto Milan Polák, 2019)
Celkový pohled na Vyšehrad ze železničního mostu (Foto Milan Polák, 2013)
Jižní portál 22. března 2014 s rozkevtlou tařicí skaliní (Foto Milan Polák)
Tařice skalní na Vyšehradské skále v březnu 2014 (Foto M. Polák)
Datum založení
Neděle, Prosinec 11, 1904
Katastrální území

Adresa: Mezi Rašínovým a Podolský nábřežím

Autor: Ing. Karel Vosyka

Délka: 35 metrů

Otevřen: 11. prosince 1904

Adresa
Vyšehradský tunel
Rašínovo nábřeží
12000 Praha 2
Česká republika
50° 3' 49.2228" N, 14° 24' 58.1328" E
Odkazy a literatura:
Fischer J., Fisxcher O.: Pražské mosty, Academia, Praha 1985
Datum poslední aktualizace: 13.10.2020 14:44
Datum vytvoření: 20.3.2020 18:18