Loď Regent pod Vyšehradem v roce 2008 (foto Milan Polák)

Vltava (Nové Město)

Vltava má pro český národ symbolický význam. Je odpradávna nejvýznamnějším tokem na území celého hlavního města a zároveň výrazným krajinotvorným prvkem. Uprostřed jejího koryta leží hranice mezi městskými částmi Praha 2 a Praha 5.

Sdílet

Vltava je opěvovaná, a někdy i zatracovaná, hluboká, místy i mělká, stříbropěnná i hnědočerná, poklidná, rozverná, monumentální, ale také nezkrotná. I se svým údolím je osou celé Prahy. Její koryto se vyvíjelo po statisíciletí, její vody omývaly pevninu i nesčetné ostrovy a její meandry se měnily. Vltava bývala od dávných dob také významnou vodní cestou, v roce 1547 se začalo se splavněním jejího středního toku, tedy až k Praze, a od té doby na ní plula kromě vorů i menší plavidla. K Praze 2 řeka nerozlučně patří a je s ní velmi úzce spjata, neboť ji z části obtéká a tvoří její hranici s Prahou 5. Tento úsek měří asi 1800 m. Řeka zaujímá v dějinách Vyšehradu, Podskalí a Nového Města důležité místo, přestože „dvojka“ je jinak na vodstvo poměrně chudá, protéká tu jen ke konci své pouti potok Botič.

V raném středověku, např. kolem roku 875, bylo koryto řeky složitější, hladina byla asi o tři metry níž a čněly nad ní skály Barrandova, Vyšehradu, Emauz a Zderazu. Na úpatích svahů byly rokle, strže a místa, kde se řeka vylévala z těsných břehů. Tam, kde se do Vltavy vlévaly potoky, v našem případě Botič, se tvořily mokřady, mimoto potoky často měnily směr a jejich koryta se zanášela. Měnil se i tvar pražských ostrovů, především po povodních. Koryto řeky se zahlcovalo usazeninami, řeka tekla výš a povodně se stávaly postupem let ničivějšími. Lidé se pochopitelně bránili a zvyšovali břehy.

Řeka vždy lidi přitahovala a ti ji využívali ke svému životu, pro pohon mlýnských kol, k napájení dobytka, plavení koní, koupání a k vorové a později lodní dopravě. Přinášela jim obživu a dokonce se traduje, že do Prahy po staletí připlouvali lososi a ještě v roce 1926 jich zde bylo vyloveno na 1300 kg. Bezpečně víme, že vory připlouvaly do Prahy již v 10. století. Jejich odolná konstrukce začala být záhy využívána i k přepravě nákladů, z nichž značnou část tvořila sůl. Plavba po Vltavě nebyla zrovna jednoduchá záležitost, plavci se museli potýkat s množstvím přírodních překážek v řečišti a s mlýnskými jezy, jejichž počet neustále rostl. Proto bylo brzy nutné přistoupit nejen ke splavňovacím pracím, ale také k organizaci plavby, a není divu, že se tak poprvé stalo již za vlády císaře Karla IV. Roku 1346 byl zřízen mlynářský soud, který měl na starosti veškerou vodohospodářskou problematiku, a zároveň bylo přikročeno k významnějším splavňovacím pracím. Ty se ovšem dlouho jevily jako nekonečná sysifovská práce. Vory v Praze přistávaly po mnoho let v Podskalí. V 18. století se místo dosavadního odstraňovaní všemožných překážek v řečišti inženýři začali zabývat úpravou vodního toku jako celku, od zpevňování břehů přes vzdouvání hladiny až po usměrňování říčního proudu samého. V roce 1724 tak proběhly další regulační úpravy koryta mezi Kamýkem nad Vltavou a Prahou pod vedením Jana Ferdinanda Schora. V první polovině 19. století se na řece objevily lodě a v roce 1865 byla založena Pražská paroplavba, o niž se značně zasloužil František Dittrich. V roce 1894 navrhla firma Vojtěcha Lanny první kompletní plán na splavnění Vltavy od Českých Budějovic až po Mělník. Roku 1949 začala stavba přehrady Slapy a Vltavské kaskády. S řekou a životem kolem vody je spjat i spolek s dlouhou tradicí Vltavan..

Řeka bývala však i dopravní překážkou, proto se lidé odjakživa snažili ji nějak překonat a využívali několik pražských brodů. Později byly na místě brodů přívozy, a ještě později se začaly stavět mosty. Praha 2 je v současnosti spojena s druhým břehem třemi mosty, železničním, mostem Palackého a Jiráskovým. Přívozy v Praze fungovaly od středověku a k prvním doloženým patří právo přívozu, které vlastnila Vyšehradská kapitula spolu s obcí Podolí počátkem 13. století. Mezi Smíchovem a Podskalím jezdil přívoz ještě v polovině 20. století, který ale podlehl bezkonkurenčně levnějšímu mostu Palackého, otevřenému roku 1878. V současnosti vozí cestující přívoz P5, který spojuje Rašínovo nábřeží se špicí Císařské louky. Je součástí Pražské integrované dopravy, takže vezme na palubu každého, kdo má jízdenku MHD.

Vltavské břehy jsou i ve městě dobrým útočištěm pro vodní ptáky. Na navigaci mezi Výtoní a Palackého mostem se vyskytují labutě velké, kachny divoké, lysky černé, racci chechtaví, kteří zde však nehnízdí. Často sem připlavou z protější smíchovské strany, kde u mostu přebývají na příjemnějším písčitém povrchu. Vzácně zde byli pozorováni přelety racka bělohlavého a racka bouřního. V posledních letech je zde pravidelným zimním hostem kormorán velký, který se objevuje v hejnech. V širším okolí Prahy zamrzají stojaté vody a také díky dobré průhlednosti vody ve Vltavě zde může dobře lovit ryby. Těch je zde velké množství druhů: štiky, candáti, okouni, jelci, plotice, pstruzi, cejni, boleni a samozřejmě  kapři.

V devadesátých letech 20. století byla zahájena kompletní rekonstrukce pravého vltavského břehu od Vyšehradu až k Mánesu, a v létě roku 2007 byla slavnostně otevřena upravená promenáda podél vody. Nyní lze jít po hranici městské části velmi příjemnou cestou po této náplavce v délce 1300 metrů. Byly tu instalovány lavičky, pravidelně se zde konají trhy a kulturní a společenské akce, uprostřed vede speciálně upravená stezka pro cyklisty a je tu přístaviště lodí Pražské paroplavební společnosti. Další rekonstrukce náplavky proběhla v roce 2020. Zájmem radnice Prahy 2 je tento prostor oživit a ještě více zpříjemnit tak, aby sloužil odpočinku obyvatel města. Cesta těsně podél Vltavy končí u Mánesa a Šítkovské vodárenské věže, která až do r. 1913 zásobovala vodou hořejší Nové Město. Další náplavka je až u Čechova mostu.

Dnes je průměrná teplota Vltavy v létě 17 °C, v zimě je daleko nižší a dokonce někdy i zamrzá. V lednu 2004 byla naměřena teplota 0,5 °C. Pro zajímavost uvádíme i říční kilometry, které se vztahují k Praze 2. Počítají se od ústí řeky do jiného toku či do moře, takže pro vodáky se u Vltavy udává most na Kvildě na Šumavě 424,3 ř. km a při přítoku do Labe u Mělníka je 0,0 ř. km. U železničního mostu v Praze na Výtoni je zaznamenáno 55, 2 říčních kilometrů a u Jiráskova mostu se uvádí 54, 2 ř. km.

Galerie: 
Vory na Vltavě pod Vyšehradem zachytil už prospekt J. Kozla a M. Peterleho z roku 1562
Krmení racků na Štěpána, 26.12.2012 (foto Milan Polák)
Vltava pod Vyšehradem před stavbou tunelu (archiv Milpo)
Most Palackého, Jiráskův most a Šítkovský jez mezi Žofínem a Dětským ostrovem (foto Luboš Pelikán)
Nábřeží na konci 19. století před Palackého mostem (archiv Milpo)
Plavení koní pod nynějším Rašínovým nábřeží (archiv Milpo)
Poezie řeky v roce 2008 – rybářské pramice na Výtoni (foto Milan Polák)
Tak jako v zimě 2012 Vltava zamrzá jen málokdy (Foto M. Polák)
Katastrální území

Historie od prvohor přirozený vodní tok

1316 voroplavba 

1547 splavnění středního toku Vltavy

1724 regulační úpravy

1865 založení Pražské paroplavby

od 1870 regulovaná řeka a stavba nábřeží

1949 stavba Vltavské kaskády

 

Zajímavost Vltava protéká městskou částí Praha 2 ve výšce přibližně 190 metrů n. m. Její nejtěsnější okolí je volně přístupné na náplavce pod Rašínovým nábřežím a malá část pod Masarykovým nábřežím.  

Místo Rašínovo nábřeží, Masarykovo nábřeží, Podolské nábřeží  

Adresa
nábřeží
Podolské nábřeží, Rašínovo nábřeží, Masarykovo nábřeží
12000 Praha 2
Česká republika
50° 3' 6.0624" N, 14° 25' 0.8868" E
Štítky: 
Datum poslední aktualizace: 12.10.2020 13:11
Datum vytvoření: 12.10.2020 12:08

Mohlo by vás zajímat