Palackého most

Palackého most je třetí nejstarší pražský most přes Vltavu. Vede z Palackého náměstí, resp. ul. Na Moráni, na smíchovský břeh. Základní kámen mostu byl položen 13. května 1876, dokončen byl v roce 1878. Již v roce 1871 vzniklo družstvo pro jeho vybudování. Základní kámen byl položen 13. května 1876 a celá stavba proběhla velmi rychle, za pouhých dva a půl roku. Doprava přes most byla zahájena 22. prosince 1878. Most získal jméno českého buditele, vědce a politika Františka Palackého. Toto jméno mu zůstalo dodnes, pouze s krátkým přerušením během druhé světové války, kdy v letech 1940–1945 musel ustoupit Wolfgangovi Amadeu Mozartovi a nesl název Mozartův most.

Most byl velice vzhledný a zbarvením do trikolory vlastenecky laděný. Záhlaví pilířů a klenbové kvádry byly z modré žuly, poprsní zdi z červeného pískovce a kuželky zábradlí z bílého kararského mramoru. Most má sedm kleneb, tedy lichý počet, jak se obecně mosty staví. Projekt celého kamenného mostu, tj. kleneb, pilířů a jejich založení, vypracoval český inženýr Josef Reiter. Narodil se 22. října 1840 v Habrech. Inženýr různých významných železničních staveb, např. původního nádraží Františka Josefa I., dnešního Hlavního nádraží, projektoval v Praze i vinohradský a žižkovský železniční tunel. Za Palackého most byl na světové výstavě v Paříži vyznamenán velkou stříbrnou medailí. Josef Reiter byl činný i literárně. Jeho spolupracovníkem při projektování Palackého mostu byl český architekt Bedřich Münzberger, narozený v Karlíně roku 1846. Mezi jeho dílo patří například budova Univerzity Karlovy na Karlově náměstí, Karlínská radnice a zejména Průmyslový palác jubilejní výstavy v roce 1891 na pražském výstavišti v Bubenči, jehož levé křídlo vyhořelo při požáru 16. října 2008.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, říjen 2021

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Ve vrcholech všech mostních kleneb, tzv. v záklencích, jsou v kameni provedeny erby pražských a jiných měst ležících při Vltavě a na Labi: Rožmberk, Český Krumlov, Budějovice, Týn nad Vltavou, Zbraslav, Vyšehrad, Smíchov, Mělník, Roudnice, Litoměřice, Ústí nad Labem, Děčín a další, dosud blíže neurčené. Modeloval je sochař Bohuslav Schnirch (1845–1901) a provedl Škarda.

Most zdobily všeobecně známá a milovaná sousoší, za něž dostal v soutěži první cenu mladík tehdy sotva dvacetiletý Josef Václav Myslbek (1848–1922). Tato sousoší byla na místě tesána postupně (uvádíme dobové názvy a v závorce současné): nejprve Libušina věštba ( Přemysl a Libuše), pak Lumírova píseň ( Lumír a píseň), Záboj a Slavoj ( Slavoj a Záboj) a naposled Ctirad a Šárka. Tato sousoší zůstala na svých místech až do 14. února 1945, kdy dvě sousoší na novoměstském předměstí byla poškozena a zejména sousoší Přemysl a Libuše bylo téměř zničeno. Sochy byly potom přeneseny do Vyšehradu na prostor po vyhořelé zbrojnici, kde se rozkládají u baziliky sv. Petra a Pavla  Vyšehradské sady.

Poškození soch představovalo pro Pražany ztrátu, ale na druhou stranu se tak vyřešil problém, který představovaly při předpokládaném rozšíření mostu. K tomu nakonec došlo, takže se chodníky mohly rozšířit z 1 ,5 m na 1 ,8 m, vozovka ze 7 ,74 m na 10 ,3 m a užitečná šířka mostu se celkově zvětšila z 10 ,74 m na 13 ,9 m. Opravený a rozšířený most byl dán veřejnosti do užívání 1. září 1951. V katastru městské části Praha 2 se nachází polovina tohoto mostu.

Zajímavostí je, že až do 25. ledna 1925 se v Praze platilo za používání mostů mýtné, vč. mostu Palackého.

Františku Palackému, českému učenci, politikovi, poslanci a zakladateli novodobého českého dějepisectví se dostalo přívlastku „otec národa“. Narodil se v rodině učitele 14. června 1789 v Hodslavicích u Nového Jičína. Zemřel 26. května 1876 v Praze.