Slavoj (Vyšehrad)

Od počátku 19. století se výrazně začala projevovat touha vlastenecky zaměřených Čechů po povznesení národního uvědomění. Celá řada amatérských archeologů i archeologů ve službách šlechtické vrchnosti či od roku 1854 Musea Království českého se snažila doložit historickou kulturní tradici starých Slovanů na našem území a svými nálezy podpořit pravdivost Kosmovy a Dalimilovy kroniky i Kroniky české Václava Hájka z Libočan. Mnoho nálezů z keltské doby tak byly předkládány jako důkaz vyspělosti Slovanů na území Čech, dokonce se takto našla i „část pluhu Přemysla Oráče“. Moderní doba pak všechny artefakty dokázala zařadit do příslušné doby. Velké pozdvižení a nadšení vyvolalo i nalezení obou rukopisů, a to jak královédvorského, tak i zelenohorského. Záhy se však rozhořel spor o jejich pravosti, aby nakonec převládl názor (podpořený před lety fyzikálně chemickým zkoumáním papíru a inkoustu), že se jedná o stejné podvrhy, jako byly i archeologické nálezy. Za jejich autory jsou považováni Václav Hanka a Josef Linda.

Václav Hanka se narodil 10. června 1791 v Hořiněvsi. Studoval gymnázium v Hradci Králové, filosofii v Praze a práva rok ve Vídni. Pozadím celé jeho kariéry byla proslulost, kterou si získal jako objevitel Rukopisu královéhradeckého. Získal tak místo správce knihovny Národního muzea, dopisoval si s mnoha slavistickými učenci, od roku 1848 přednášel na univerzitě ruštinu a staroslověnštinu, obdržel četná vědecká uznání, řády a tituly. Václav Hanka zemřel 12. ledna 1861 a je pohřben na Vyšehradském hřbitově v hrobě 6-18, který zřídil spolek Svatobor.

Josef Linda se narodil jako syn hutníka v říjnu 1789 v Nových Mitrovicích nedaleko Nepomuku. Byl novinářem, tvůrcem básnicky pojaté historické povídky a dramatu. Gymnázium a filozofii studoval v Plzni, jako třiadvacetiletý přišel do Prahy, kde dokončil studia filozofie a vstoupil na práva. Přátelil se s Václavem Hankou a ve společném bytě objevili Písně vyšehradské, první dílo z řady rukopisných padělků. Jako novinář byl obratný a i za cenzurního tlaku našel rozmanité způsoby, jak připomínat myšlenky osvícenecké humanity a požadavky svobody osobní, sociální, politické a umělecké. Jako básník byl ctěn, obdiv si však získal prozaickou skladbou Záře nad pohanstvem aneb Václav a Boleslav z roku 1818. Josef Linda trpěl těžkou tuberkulózou, na níž zemřel v Praze 10. února 1834 a pochován byl na Olšanských hřbitovech.

Slavoj je druh Záboje z epické básně Záboj (O velikém pobití) z Rukopisu královédvorského. Oba hrdinové slavně zvítězili v krvavé řeži nad germánským Luďkem. Bájné hrdiny Záboje ani Slavoje nezmiňují staré kroniky a objevují se až v Rukopise královéhradeckém. Slavojův druh Záboj měl podle některý badatelů být snad předobrazem franského sjednotitele Slovanů ze 7. století Sáma.

Po bájném pěvci je pojmenována i vyšehradská ulice Slavojova. Ve Vyšehradských sadech je umístěno sousoší Záboj a Slavoj, dílo sochaře Josefa Václava Myslbeka, nyní nesoucí na podstavci jména v opačném pořadí, tedy Slavoj a Záboj. Záboj je i česká opera Josefa Leopolda Zvonaře, k níž libreto na motivy Rukopisu královéhradeckého napsal Alois Vojtěch Šmilovský.