Vyšehradské sady (Vyšehrad)

V 15. století se na místě dnešních sadů nacházely malé viničky a zahrady kanovníků. Ve druhé polovině 17. století Habsburkové na Vyšehradě vystavěli opevněnou citadelu s velikou zbrojnicí uprostřed. V lednu 1927 zachvátil zbrojnici obrovský požár , který prý Pražané sledovali až do noci. Na okraji sadů se nachází zbytek unikátní stavby, románského mostu.

Místo po někdejší akropoli a vyhořelé raně barokní zbrojnici v citadele  upravil v letech 1927–1928 zahradnický podnik podle návrhu architekta Arnošta Černovského. Byl zde vytvořen klidný historizující parter obdélného tvaru. Obvodová cesta je vedena do tvaru podkovy a je lemovaná jerlíny japonskými (Sophora japonica). Uprostřed je trávník. Na severní straně na okraji parku u Štulcovy ulice je stromořadí šesti jasanů ztepilých (Fraxinus excelsior). Je zde také význačná památka na středověk, románský most. Jižní hranici tvoří lipová alej a keřovité porosty šeříků a tisů. Při cestě mezi Starým děkanstvím a Starým purkrabstvím roste významný strom -  Strom míru - lípa srdčitá.

Současný ráz je výsledkem změn v 19. století, kdy bylo upraveno okolí hrobky Slavín na Vyšehradském hřbitově. Od roku 1948 se v centrální části travnatého parteru nacházejí tři sousoší od Josefa Václava Myslbeka s náměty z českých bájí ( Lumír a píseň, Záboj a Slavoj a Ctirad a Šárka). V roce 1977 sem bylo instalováno ještě čtvrté sousoší Přemysl a Libuše . Plastiky sem byly přesunuty z  Palackého mostu po náletu v roce 1945. Ze zbrojnice se dochoval raně barokní portál, který je jakýmsi vstupem do sadů.

Vyšehradské sady leží ve výšce asi 218 metrů n. m., jsou volně přístupné po celý rok a spravuje je Hl. m. Praha. Jsou součástí souboru Národní kulturní památky Pevnost Vyšehrad.