Slavín na Vyšehradském hřbitově (Vyšehrad)

Ve středověku bývaly na Vyšehradě čtyři hřbitovy, které ležely u tehdejších kostelů. Ten u baziliky sv. Petra a Pavla slouží dodnes. V 17. století byl obehnán zdí. Díky proboštovi Václavu Štulcovi, kanovníkovi Mikuláši Karlachovi a vlasteneckému spolku Svatobor byl  Vyšehradský hřbitov postupně přeměněn na národní pohřebiště význačných osobností, jejichž hroby jsou často uměleckými díly. Na jejich budování se mnohdy podíleli slavní čeští sochaři a architekti. Již 125 let je součástí hřbitova také pietní místo Slavín. Nachází se na východní straně hřbitova, dál od kostela sv. Petra a Pavla. Navazují na něj novorenesanční arkády. Jižně od hřbitova se rozkládají Vyšehradské sady.

Idea vytvořit národní pohřebiště se zrodila již v šedesátých letech 19. století v prostředí spolku Svatobor, ale ještě předtím, v roce 1858 V. Štulc prosazoval rozšíření hřbitova. Kolem roku 1888 se myšlenka vybudovat pantheon, tedy velkou společnou hrobku významných osobností, rozšířila mezi českými buditeli. Mezi zakladateli byl především Mikuláš Karlach, který vymyslel název Slavín, podnikatel, mecenáš a starosta města Smíchova Petr Matěj Fischer, sochař Václav Levý a členové spolku Svatobor (tehdy v čele s Františkem Palackým), který Slavín spravoval a spravuje. 

Rozměrná hrobka byla postavena podle návrhu architekta Antonína Wiehla a sochaře Josefa Maudera v letech 1889–1893. V roce 1927 byla upravena Josefem Fantou a o dva roky později ještě přestavěna. Do krypty totiž prosakovala vlhkost a musela být ve dvacátých letech opravena.

Antonín Wiehl původně vypracoval ještě návrh hrobky jako kaple, ale byla vybrána druhá varianta se sochou Genia.

Krypta se nachází v úrovni hřbitova a kryje ji plošina, k níž vedou široké schody. Na nich stojí kamenný katafalk s bronzovým křížem s Ukřižovaným vytvořený sochařem Václavem Levým. Zde je možné vystavit rakev nebo urnu při posledním rozloučení. Vysoko na centrálním pylonu je umístěn pomník s velkým sarkofágem. Pod ním jsou tři rozměrné černé tabule se jmény 15 osobností, které byly pochovány do hrobky nejdříve. Po stranách pylonu a v zadní části plošiny jsou další desky se jmény ostatních zemřelých, kteří jsou do hrobky postupně ukládáni. Jako první zde našel místo svého posledního odpočinku básník Julius Zeyer v roce 1901. Právě jeho verše jsou vytesány na obou soklech soch Vlasti. Pod rakví jsou vytesána dnes již slavná slova Petra M. Fischera: „Ač zemřeli, ještě mluví.“

Socha okřídleného Genia od J. Maudera se sklání k rakvi a dvě alegorické postavy Vlasti od téhož sochaře jsou na bočních stranách pomníku. Vlevo stojí socha Vlast truchlící, vpravo Vlast vítězná.

Pozemek na stavbu darovala vyšehradská kapitula, vybudování finančně podpořil smíchovský starosta Fischer a 6. června 1889 ji dal do užívání Svatoboru. Podle věnovací listiny byl Slavín určen „k ukládání nejpřednějších, o vzdělanost, pokrok a blahobyt drahého národa českého vynikajícím způsobem zasloužilých mužů.“ Nadále se spolek se staral o Slavín a vyšehradská kapitula o hřbitov.

Pod žulovým schodištěm Slavína na něj navazují arkády od architektů Antonína Barvitia a Antonína Wiehla, které byly navrženy a pak vybudovány v letech 1875–1902.

Uvnitř hrobky je 44 míst s rakvemi nebo urnami. Do roku 2013 sem bylo pohřbeno 56 osobností. Prvním pohřbeným byl básník Julius Zeyer, zatím posledním dirigent Rafael Kubelík. V roce 2011 tu zbývala poslední volná kobka, kam se může vejít osm uren. Členové spolku Svatobor, který o Slavín nadále pečuje, však rozhodli, že se sem již pohřbívat nebude. V roce 2007 byla krypta rekonstruována a v roce 2011 byla dva měsíce otevřena pro veřejnost.

Mnoha význačným osobnostem našeho národa byl na Vyšehradský hřbitov uspořádán pohřební průvod, například sem byl vypraven na svou poslední cestu vlastenec, dějepisec, knihovník a spisovatel Václav Hanka, autor Rukopisů. Průvod procházel kolem emauzského kláštera Na Slovanech. Slavnostní smuteční průvod doprovázel také převezení ostatků Karla Hynka Máchy dne 7. května 1939, které se staly národní demonstrací. Mácha byl původně tiše pohřben v roce 1836 v Litoměřicích. Smuteční mše se v roce 1939 konala v chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Od r. 1967 je Slavín zaspán do seznamu nemovitých kulturních památek v rámci národní kulturní památky Vyšehrad.