Antonín Wiehl (Vinohrady)

Antonín Wiehl se narodil dne 26. dubna 1846 v rodině lesního úředníka německé národnosti Antona Wiehla v západočeských Plasích. Architekturu studoval v letech 1863 až 1868 na pražské technice u Josefa Zítka a praxi vykonal u Františka Schmoranze ve Slatiňanech. V letech 1871 až 1873 působil jako asistent na české technice, ale roku 1873 se stal stavitelem na základě dekretu c. k. místodržitelství a magistrátního výměru. V letech 1873 až 1880 spolupracoval s Janem Zeyerem, v letech 1880 až 1890 s Karlem Gemperlem a v období 1891 až 1894 s Osvaldem Polívkou. Patřil k zakládajícím členům České matice technické a roku 1883 jej zvolili předsedou SAI. Roku 1893 byl jmenován stavebním radou, roku 1894 se stal členem poradního sboru pro zachování a udržování památek stavebních, uměleckých a archeologických, a o rok později členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění.

Na Vinohradech se nachází již jeho první významnější realizace, dům Bohuslava Schnircha v Mikovcově ulici, postavený v letech 1874 až 1875 ve stylu rané italské renesance, který navrhl s Janem Zeyerem. Poté projektoval se stejným architektem na Starém Městě pražském domy č.p. 1032 a 1033 v Divadelní ulici (1875 – 1876) a roku 1877 dům č.p. 307 v ulici Karoliny Světlé.

Velmi známý je také jeho Wiehlův dům, novorenesanční stavba na Václavském náměstí čp. 792, který je situovaný na nároží Václavského náměstí a Vodičkovy ulice.

Na Praze 2, konkrétně na Novém Městě stojí přečerpávající stanice (č.p. 1264) vodárenského areálu Karlov, kterou roku 1883 postavila firma Gemperle a Wiehl.

Stejného léta navrhl budovu Staroměstské vodárny, kde od roku 1936 sídlí Muzeum Bedřicha Smetany. Tuto stavbu na Novotného lávce zdobí sgrafita Mikoláše Alše, Františka Ženíška a Jana Kouly.

Nejvýznamnější Wiehlovou realizací na Vyšehradě je bezesporu Slavín, jehož stavbu inicioval probošt Karlach. Wiehl plány vypracoval roku 1887, k položení základního kamene došlo 7. září 1889 a celá monumentální hrobka byla za spolupráce se sochařem Josefem Maudrem dokončena roku 1893. Na Vyšehradě také navrhl arkády, které vznikly v letech 1889 až 1908 jako ohraničení hřbitova, a navázal tak na práci Antonína Barvitia, jenž vypracoval projekt již roku 1875.  Na Vyšehradském hřbitově se však nachází mnohem více hrobů a hrobek, na kterých se Wiehl autorsky podílel. Jednalo se například o hrob Svatopluka Čecha nebo o vlastní hrobku s reliéfem, zobrazujícím Madonu a Ježíška.

Výrazně se podepsal na podobě Zemské jubilejní výstavy, konané roku 1891 na pražském Výstavišti, kde dodnes stojí některé stavby od tohoto architekta. V letech 1895 až 1896 si pro sebe navrhl Wiehlův dům na Václavském náměstí, v němž současnosti sídlí knihkupectví Academia.

Na Praze 2 se nachází ještě další Wiehlova stavba z počátku 20. století. Ve Vyšehradské ulici č. 28, č.p. 1991, navrhl novobarokní budovu administrace kostela sv. Jana na Skalce, kterou v letech 1902 až 1904 vystavěla firma Ferdinand Šamonil ze Smíchova. Spolu s Kamile Hilbertem v letech 1904 až 1905 opravili Novoměstskou radnici na Karlově náměstí č.p. 1 a 2. Roku 1904 také vypracoval projekt obnovy rotundy sv. Longina na Novém městě.

Mezi významná funerální díla patří také náhrobek významného právníka a mecenáše Josefa Stupeckého na Olšanských hřbitovech, který zdobí krucifix od Josefa Václava Myslbeka z roku 1885. Také zde pro již výše zmíněného sochaře Bohuslava Schnircha navrhl náhrobek ve formě pískovcového sarkofágu.

Z mimopražských realizací lze uvést dům č.p. 560 ve Slaném, postavený v letech 1879 až 1880 pro bratra Julia Wiehla, hrobku rodiny Daubkovy v Litni z roku 1888 nebo vlastní vilu ve Smolnici u Loun (1897 – 98).

Tento významný architekt a stavitel zemřel dne 4. listopadu 1910 v Praze a byl pohřben do výše uvedené hrobky na Vyšehradském hřbitově.