František Ženíšek

František Ženíšek se narodil v rodině bohatého pražského obchodníka Josefa Ženíška na Novém Městě ve Štěpánské ulici v nárožním domě č.p. 610/23,  kde je umístěna jeho pamětní deska.

František byl od útlého mládí považován za velmi talentovaného umělce. Byl vynikajícím kreslířem a malířem historických a alegorických výjevů včetně monumentální malby. Spolu s  Mikolášem Alšem vyhráli soutěž na výzdobu foyer Národního divadla a byl autorem první opony, která shořela při požáru budovy Národního divadla v roce 1881.

Františka Ženíška podporoval Josef Šebestián Daubek, velkostatkář z Litně a Brněnce. Do okruhu Daubkových hostů patřili ještě Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Josef Václav Myslbek, Max Švabinský či Antonín Wiehl. Ženíšek s podporou Daubka namaloval mnoho historických obrazů, při čemž pro některé stál Daubek i modelem, jako například pro postavu Oldřicha na Ženíškově slavném obraze Oldřich a Božena z roku 1882. Ženíšek dokonce doprovázel v letech 1884–1885 Daubka a jeho ženu na svatební cestě a namaloval portrét obou novomanželů.

František Ženíšek se věnoval i pedagogické činnosti. V letech 1885–1896 byl jmenován profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, v letech 1896–1915 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze.

František Ženíšek se oženil v roce 1876 s Marií Otradovcovou, ale po třech letech ovdověl a v roce 1881se oženil podruhé se svou švagrovou, sestrou zesnulé ženy, Barborou Otradovcovou. S ní měl tři dcery a tři syny, z nichž syn František Ženíšek ml. (1877–1935) byl rovněž malířem.

František Ženíšek působil i jako cvičitel Sokola Pražského.