Kníže Oldřich (Nusle)

Oldřich byl nejmladším synem Boleslava II. Po smrti svého otce roku 999 unikl sám jen o vlásek smrti, kterou mu chystal jeho nejstarší bratr, nový kníže Boleslav III. Spolu s matkou a zmrzačeným bratrem Jaromírem se Oldřich spasil jen rychlým útěkem do Německa ke králi Jindřichu II. Do Čech se vrátil definitivně roku 1004, kdy Jaromír usedl na knížecí stolec. Dynastii Přemyslovců v té době hrozilo vymření.  Boleslav III. byl vězněn v Polsku, Jaromír byl vykastrován a rovněž manželství Oldřicha bylo bezdětné. Naštěstí jednou při návratu z lovu spatřil krásnou Boženu a pojal ji za ženu, i když původní manželství nerozvázal. Z nového sňatku s Boženou se mu narodil syn Břetislav a jen díky tomu Přemyslovci nevymřeli.

V roce 1012 vypuklo v Čechách povstání proti Jaromírovi, jemuž se do čela postavil Oldřich a stal se knížetem. Podařilo se mu upevnit český stát i knížecí moc a dobýt i území Moravy ovládané Poláky (1019-1029). Roku 1033 došlo k novému střetu s římskoněmeckou říší, když Oldřich odmítl pomoc králi Konrádu II. při tažení do Polska. Konrád Oldřicha zajal a vládu v Čechách svěřil Jaromírovi. Oldřich se naoko podrobil a slíbil vládu nad přemyslovským panstvím rozdělit – Jaromírovi vyčlenit úděl v Čechách a Břetislavovi postoupit Moravu. Jakmile se však vrátil v roce 1034 do Čech, Jaromíra zajal a oslepil a Břetislav před rozzuřeným otcem raději prchl do ciziny. Oldřich tak zmařil Konrádovy plány na oslabení přemyslovského státu.  Záhy však při bohaté tabuli, jejímž byl vždy velkým ctitelem, mezi jídlem a pitím náhle zemřel.

V Nuslích nese jméno knížete Oldřichova ulice.