Kníže Jaromír (Vyšehrad)

Život knížete Jaromíra byl plný vzestupů a pádů i osobního utrpení a jeho vražda na latríně, kdy byl při vykonávání velké potřeby proklát oštěpem do útrob, ukončila jeho dramatický život. Jaromír byl synem Boleslava II. Pobožného a patrně jeho druhé manželky Emy, bratrem Boleslava III. Ryšavého a Oldřicha. Boleslav III. Ryšavý nechal Jaromíra vykastrovat, aby mu znemožnil stát se knížetem. V roce 1001 uprchli Jaromír a Oldřich společně s matkou před Boleslavem III. Ryšavým k bavorskému vévodovi Jindřichovi II., spojenci jejich otce. V roce 1003 byl díky Jindřichovi II. Jaromír krátce dosazen na český knížecí stolec, brzy však musel opět prchnout před svým ryšavým bratrem.

Na podzim roku 1004 byli s podporou Jindřicha II., již římskoněmeckého krále, vypuzeni z Čech Poláci a Jaromír se opět ujal vlády. Na jaře 2012 se zmocnil vlády nejmladší z bratrů Oldřich , a tak Jaromír utekl nejprve k Polákům a poté do Říše, kde ho nechal Jindřich II. na 21 let uvěznit. V roce 1033 byl Oldřich císařem Konrádem II. obviněn z úkladů a Jaromír se stal potřetí českým knížetem. Následujícího roku byl však Oldřich propuštěn překvapivě z vězení s tím, že se bude o knížecí stolec dělit s bratrem Jaromírem a synem Břetislavem. Jaromíra však nechal oslepit a uvěznit. Na podzim kníže Oldřich zemřel, a přestože se Jaromír vzdal nároků na vládu, byl patrně z vůle Vršovců zavražděn.

Kosmas popisuje scénu, ve které Jaromír uvádí Břetislava na knížecí stolec, a jež se stala námětem i jedné z předválečných pohlednic souboru „Historie českého národa v obrazech“, avšak historikové tvrdí, že Kosmasova interpretace neodpovídá skutečnosti.

Jméno knížete Jaromíra nese jedna z vyšehradských ulic - Jaromírova