Otakar Španiel: Ferdinand Laub, Vyšehradský hřbitov, hrob č. 5-45

Otakar Španiel se učil na odborné škole rytecké v Jablonci nad Nisou a v letech 1899-1901 na medailérské škole vídeňské akademie u profesora Josefa Tautenhayna. V letech 1902-1904 byl žákem Akademie výtvarných umění v Praze u Josefa Václava Myslbeka a svá studia zakončil v Paříži u Alexandre Charpentiera. V roce 1917 byl jmenován profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze a o dva roky později profesorem Akademie výtvarných umění. Od roku 1927 se stal členem České akademie věd a umění.  V letech 1902-1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1919 byl jeho předsedou.

Za nacistické okupace byl vězněn v koncentračním táboře; jeho bratr, čs. generál Oldřich Španiel, odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944 až 1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Beneše. Jeho syn Ivan Španiel bojoval za druhé světové války proti Němcům na západní frontě, kde v šestadvaceti letech padnul. Otakar Španiel se po vzniku Československa stal takřka oficiálním sochařem. Vynikl svými reliéfy, portrétními bustami, vytvářel pomníky, zhotovil západní dveře katedrály sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha. Byl autorem československých mincí a medailí.

Otec Ferdinanda Lauba, Erazim Laub, byl houslistou a učitelem hudby, který dal svému nadanému synovy základy hry na housle. Ferdinand již jako devítiletý vzbudil obdiv virtuosa Ole Bulle, který koncertoval v té době v Praze. V letech 1843-1846 byl žákem profesora Mildnera na pražské konzervatoři a již prvním vystoupením vyvolal nadšené přijetí svého výkonu u české veřejnosti, ale i u přítomného hosta Hectora Berlioze. Místokrál arcivévoda Štěpán jej pak odměnil houslemi od Amatiho. Laub postupně hrál a studoval ve Vídni a stal se koncertním mistrem ve Výmaru, komorním mistrem v Berlíně a koncertním mistrem a profesorem konzervatoře v Moskvě. Ze zdravotních důvodů však toto místo opustil a vrátil se do Čech. Působil ještě v Karlových Varech a v jižním Tyrolsku, kde jej v pouhých 43 letech zastihla smrt. V posledních letech hrál na housle od Stradivariho. Jeho ostatky se nacházely v zanedbaném hrobě na Olšanských hřbitovech až do roku 1950, kdy zásluhou členů Českého kvarteta byly přeneseny na Vyšehradský hřbitov.