Mikoláš Aleš (Vinohrady)

Mikoláš Aleš se narodil v zámožné a významné rodině písaře Františka Aleše, který se později stal městským tajemníkem. Jeho matkou byla Veronika Alšová, roz. Famfulová. Vzhledem k pozdějším finančním potížím se rodina přestěhovala do Písku, do Prahy a posléze zpět do Mirotic. Jeho dva bratři František a Jan předčasně zemřeli, potom v roce 1869 i jeho matka a otec se roku 1874 znovu oženil. Avšak i ten zemřel ještě téhož roku, a protože 22letý Mikoláš Aleš s macechou nenavázal vřelý vztah, odešel do Prahy již natrvalo. Dva roky pracoval a bydlel v Suchdole. V roce 1879 si vzal za ženu svou lásku z dětství, Marinu Kailovou a bydleli pak v Karmelitské 25 na Malé Straně. Narodily se jim 4 děti. Alšovým pra prasynovcem je prof. Václav Klaus, někdejší premiér a prezident ČR.

Mikoláš začal kreslit již ve 4 letech. Nejprve studoval dva roky na gymnáziu v Písku, od roku 1867 na reálce, dva roky poté nastoupil na AVU v Praze. Protože se účastnil studentské demonstrace proti prof. A. Woltmannovi, který popíral existenci českého umění gotiky a baroka, byl několik dní vězněn a poté z Akademie vyloučen.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, duben 2022

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Společně s Fr. Ženíškem zvítězil v soutěži na výzdobu foyer Národního divadla , následně si pronajal ateliér na Vinohradech a v letech 1880–1881 namaloval 14 velkých lunet ve známém cykluVlast. Zároveň ilustroval časopis Šotek, později ještě periodika Zlatá Praha a Květy. Namaloval soubor ilustrací národních písní Osiřelo dítě. Další cykly obrazů: Smysly (1876), Živly (1881), Život starých Slovanů (1891). Slavná je jeho olejomalba Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem z roku 1878. Ilustrace bývá v učebnicích dějepisů a jeho reprodukce často visí na školních chodbách. Od roku 1893 často cestoval na Slovensko, kde maloval pro další různé časopisy. Svými kresbami oživil také řadu knih Fr. L. Čelakovského, A. Jiráska, J. Arbese a další. Jeho Špalíček pohádek, pověstí a přísloví snad nechyběl v žádné domácnosti.

Vytvořil fresky a sgrafita mnoha pražských domů, např. Rottův dům, Wiehlův dům, U Červeného srdce na nám. Republiky, v Nerudově ulici, … také v Plzni, Písku, Strakonicích, Vodňanech apod. Jeho návrhy domovních fasád, novorenesančních štítů, sgrafit a lunet, jsou velmi ceněny. Často na nich spolupracoval i s Antonínem Wiehlem (1846–1910).

Mikoláš Aleš je také autorem jednoho z největších obrazů na plátně na světě Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou (8 ,5×10 m). Vytvořil ho roku 1895 společně s V. Bartoňkem, V. Jansou a K. Maškem. Obraz je uložen v Muzeu v Turnově.

Mikoláš Aleš stál u zrodu Spolku výtvarných umělců Mánes, který vznikl v roce 1887. Stal se jeho prvním zvoleným předsedou (starostou). V roce 1908 byl oceněn členstvím v České akademii věd a umění. Při příležitost Alšových 60. narozenin byl jmenován pražským měšťanem.

S manželkou Marií a dcerkou Marynou bydleli v Praze na mnoha místech. V letech 1900–1913 byl jejich domovem byt na Havlíčkově třídě (nynější Bělehradské č.p. 1018/64). Obývali slunný třípokojový byt s příslušenstvím ve třetím patře s výhledem na hradby. Jeho sousedem a přítelem byl sochař Čeněk Vosmík (1860–1944).

Mikoláš Aleš zemřel na mozkovou mrtvici. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově (hrob 12B-60). Bustu na jeho náhrobku vytvořil sochař Bohumil Kafka.

Po Mikoláši Alšovi je v Praze pojmenováno Alšovo nábřeží a ulice v mnoha českých městech, v hlavním městě má také několik pamětních desek. Na Vinohradech je umístěna deska v Bělehradské č.p. 1018/64, kde umělec žil na sklonku života. Je dílem sochaře Josefa Šejnosta z roku 1930.