Vojtěch Bartoněk

Vojtěch Bartoněk se narodil v Praze ve staroměstském, dnes již neexistujícím domě na rohu současných ulic Perlová a 28. října. Pokřtěn byl v kostele sv. Havla, který se objevuje i na jeho obrazech s motivem trhů na Havelském tržišti (např. Rekruti). Otec byl lakýrnický tovaryš Václav Bartoněk, matka jeho žena Josefa, rozená Rebcová. Umělecky založený byl Vojtěchův dědeček, malíř porcelánu.

Od roku 1876 studoval Vojtěch na pražské Akademii u profesorů Jana Eugèna Emmanuela Swertse, vlámského malíře, dále u  Antonína Lhoty, Maxmiliána Pirnera, Františka Sequense i Františka Čermáka. Poprvé vystavoval svá díla roku 1881 s žánrově laděnými záběry ze svérázných pražských dvorků a ulic s krámky řemeslníků, ale i s obydlím chudiny. Jestliže tématem jeho obrazů byla nejprve hlavně historická a biblická témata, později rád maloval pražské výjevy z obyčejného života lidí, kde dominovaly sociálně laděné příběhy. Ty návštěvníky výstav poutaly a dojímaly (Popeláři , Mlékařka...). Zde je podobnost s náměty malíře Jakuba Schikanedera. Když byla v r. 1884 vystavěna v Žatci vila producenta chmelu Josefa Bondyho, zhotovil do ní Bartoněk dekorativní vlys se šesti obrazy s alegorickými postavami znázorňujícími dary země, lesů, vinic, polí a vod. Kladl přitom důraz na věrné vypodobnění reality.

Chloubou mladého malíře byl obraz Popeláři, který vystavoval r. 1887 jako žák pražské Akademie na výroční výstavě tzv. Krasoumné jednoty. Další obraz, Rekturti , byl důstojným protějškem k jednomu z nejznámějších Maroldových děl, Vaječnému trhu, a pocházel ze stejné doby a ze stejného místa (Havelské tržiště v Praze). Když Rekruty v r. 1888 vystavovala Krasoumná jednota, zakoupil jej stavitel a mecenáš Josef Hlávka. 

S Mikolášem Alšem, Václavem Jansou, Adolfem Liebscherem a Karlem Vítězslavem Maškem spolupracoval na historickém obraze Pobítí Sasíků pod Hrubou Skálou a také na oponě pro Národopisnou výstavu v Praze 1895. Dílo je od r. 1896 v náchodském divadle. Následně s Adolfem Liebscherem a jeho bratrem Karlem pracoval na dioramatu Boj studentů se Švédy, umístěném v bludišti na malostranském Petříně. Kromě obrazů byl Vojtěch Bartoněk ilustrátorem časopisů Světozor a Zlatá Praha, s jejichž redakcemi dlouhodobě spolupracoval. Co se týče ilustrací knih, byla to například díla  Boženy Němcové (Pohorská vesnice a další). Stropní malby, tzv. lunety, vytvořil pro pražskou Staroměstskou tržnici, spolupracoval také na na malbách ve Štorchově domu na Staroměstském náměstí. V klecanském kostele Nanebevzetí Panny Marie je autorem nástropních výjevů, jeho díly jsou i oltářní obrazy, věnoval se rovněž restaurátorským pracím.  

Dne 23. dubna 1895 umělec se v Praze v kostele sv. Miluláše oženil Hermínou Müllerovou. Za svědky mu byli malíři Mikoláš Aleš a Karel Štapfer. Manželé Bartůňkovi měli dvě dcery, Marie nar. 1892 a Elistabeth nar. 1896. Roku 1898 rodina bydlela v Bělehradské ul. 62 v sousedství s Mikolášem Alšem ( Bělehradská 64). V roce 1889 se Vojtěch Bartoněk s Luďkem Maroldem odjet do Paříže a studovali zde na École des Beaux Arts. Po návratu bydlela rodin a v r. 1906 v Mánesově ul. 50 a o rok později v Bruselské ul. 3. 

Tvorbě se malíř věnoval v ateliéru v původním domě v tehdejší Puchmajerově, nyní Lublaňské, ulici 398/18, stejně jako jeho výše zmiňovaný kolega Adolf Liebscher a sochaři Antonín Procházka a František Hergesel ml. Uváděna je i adresa stálého ateliéru v Žitná ul. 46 na roku s ulicí Sokolskou, kde měl působit po svém návratu z Francie. 

Vojtěch Bartoněk se také rád zapojoval do uměleckých spolků, byl členem Umělecké besedy, Jednoty umělců výtvarných a také Klubu za starou Prahu.

Nadaný malíř, ilustrátor i restaurátor zemřel v pouhých 49 letech na arteriosklerózu. Záznam o jeho úmrtí je zanesen v matriční knize kostela sv. Apolináře v Novém Městě. Pochován je na Olšanských hřbitovech. Bartoňkova díla jsou součástí Národní galerie i dalších galerií a sbírek, dodnes se pravidelně se vystavují a draží.