František Ladislav Čelakovský (Nové Město)

František Ladislav Čelakovský byl synem tesaře. Studoval nižší gymnázium v Českých Budějovicích, pak přestoupil na gymnázium v Písku. Studoval filozofii v Praze, ale kvůli nedostatku peněz přestoupil na lyceum v Českých Budějovicích. Odtud však byl vyloučen za četbu díla Mistra Jana Husa, přešel do Lince a poté opět do Prahy. Zajímal se především o sebevzdělání v oboru literatura, a proto ani nesložil závěrečné zkoušky.

Byl dvakrát ženatý, poprvé s Marií, poté s Bohuslavou Rajskou (vl. jménem Antonie Reissová). Byla českou vlastenkou, psala básně, učila, byla autorkou rozsáhlé korespondence. Čelakovský měl celkem osm dětí. Nejstarší syn Ladislav Josef se stal botanikem a profesorem.

Pracoval jako vychovatel a překladatel. Vydal sbírku lyrických básní Kvítí (r. 1822, 1830) , epickou básnickou sbírku čerpající z ruských bylin Ohlas písní ruských (r. 1829), epigramy reagující na společenské dění Padesátka z mé tobolky (r. 1837). V roce 1830 se stal soukromým vychovatelem u knížete Kinského a pracoval jako korektor Časopisu pro katolické duchovenstvo. Od roku 1833 byl redaktorem Pražských novin. Při nich založil týdeník Česká Wčela, z kterého se posléze stal samostatný časopis. Z redakce však musel pro svou kritiku ruského cara Mikuláše odejít, potom od roku 1838 pracoval jako knihovník v rodině Kinských.

V roce 1839 vydal Ohlas písní českých, což je na rozdíl od hrdinských eposů z Ohlasů ruských naopak lyrická básnická sbírka. Z ní je známá balada Toman a Lesní panna. Poslední básnickou sbírku vydal v roce 1840, Růže stolistá.

V roce 1841 byl jmenován profesorem slovanské literatury ve Vratislavi a zde působil osm let. Stejnou funkci pak zastával také na univerzitě v Praze. V roce 1852 vyšla sbírka Mudrosloví národa slovanského v příslovích, obsahující 15 000 tematicky seřazených záznamů. Čelakovský je také autorem vědecké literatury a několika učebnic.

Má pomník na Olšanských hřbitovech.

V Praze 2 jsou po něm pojmenovány Čelakovského sady a stejnojmenná ulice u Národního muzea. Dnešní ulice Jana Masaryka se v letech 1884-1926 jmenovala Čelakovského.