Josef Václav Sládek

Narodil se ve Zbirohu teprve patnáctileté Antonii a zednickému mistrovi Petru Sládkovi. Josefův otec byl přísný, vypracoval se na stavitele a měl na něj i jeho tři sestry vysoké nároky. Představoval si, že Josef bude jeho následovníkem. Ten však byl fyzicky slabý a neduživý. Chránila ho matka, která mu vštípila lásku k češtině, četla mu básničky a pohádky. Později Sládek věnoval své matce několik básní, např. "Na úbělové čelo tvé", která je součástí sbírky "Sluncem a stínem".

Rodina byla silně věřící a předpokládalo se, že se Josef stane knězem. Začal tedy studovat na piaristickém gymnáziu při kostele svatého kříže v Panské ulici na Novém Městě. V roce 1862 přestoupil na akademické gymnázium v Praze, kde byli jeho spolužáky např. spisovatel Svatopluk Čech nebo budoucí lékař a politik Emanuel Engel (1844–1907). J. V. Sládek maturoval v roce 1865 a pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde studoval fyziku a matematiku. Ta však byla příliš těžká, a tak ji vyměnil za přírodopis. Protože Josef nesplnil rodičovskou touhu, aby se stal knězem, přestali ho zcela podporovat.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Přiřazování - literatura, básníci (1)

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Po rozchodu s rodiči velmi psychicky strádal, objevily se deprese, dá se říci, že živořil. Dával studentům kondice, pracoval v nakladatelství a později začal psát básně. Vydával je a pracoval v nakladatelstvích pojených s lumírovci. V letech 1868–1870 žil v USA, což jej ovlivnilo tak, že se po zbytek života orientoval na anglo-americkou literaturu. Po návratu vyučoval angličtinu na Obchodní akademii v Resslově ulici a na technice, v letech 1870–1875 pracoval jako redaktor Národních listů. Roku 1873 se oženil s Emilkou, roz. Nedvídkovou (1851-1874), dcerou továrníka a purkmistra z Počátek. V té době byl Josef šťastný a psal optimistické básně plné něhy a radosti. Věnoval se i tvorbě pro děti, známé jsou básničky Matičce, Modrá očka, Ukolébavka a další. O rok později jeho žena i novorozené dítě po porodu zemřely a Josef se nervově zhroutil, měl těžké stavy a halucinace. V té době jej střežili lumírovci, aby si nesáhl na život. Přátelé měli dojem, že zachránit Josefa může, pokud se znovu ožení. Druhou manželkou se stala Marie Veselá (1857–1936), která pocházela ze sklářského rodu Kavalierů. Manželé Sládkovi měli dceru Helenu (1880–1946), o kterou se její otec po celý život velmi strachoval.

Básníkovy zpěvné verše, intimní lyrika, témata věnovaná venkovu i poezie pro děti měly zásluhu na tom, že J. V. Sládek byl velmi oblíbeným autorem. Kromě mnoha básnických sbírek přeložil 33 dramat Williama Shakespeara, ale překládal též Burnse, Harta, Lermontova, Byrona a další. Překládal nejen z angličtiny, ale i z dalších jazyků, například z dánštiny, švédštiny, polštiny, maďarštiny, španělštiny. Byl také vášnivým amatérským fotografem. Ve svém díle exceloval a díky manželce se dostal do vysokých společenských kruhů. Poznal se s T. G. Masarykem a jeho ženou, jejich děti si spolu hrály. Navštěvoval rovněž, jako mnoho dalších osobností architekta a mecenáše Josefa Hlávku v jeho zámku v Lužanech nedaleko Přeštic.

Rodina žila v zahradním domku u zámku hraběte Kounice ve Vysoké u Příbrami, r. 1907 si postavili vilku v Sládkově rodném Zbirohu. Umělci se však vrátila duševní choroba, fyzicky chřadl a nechtěl se s nikým vídat. V té době napsal sbírku básní Dvě knihy veršů, která vyšla r. 1909. V básni Až bude skončeno, se loučí se životem.  

Na básníka upomínají v městské části dvě pamětní desky. Ta první se nachází na budově bývalé Českoslovanské obchodní akademie v  Resslově ulici 1780/8, kde básník učil, a druhá na domě ve  Václavské ulici 1748/13, kde J. V. Sládek sedmnáct let žil. Pochován je ve vyšehradském Slavíně.