Čelakovského sady (Vinohrady)

Čelakovského sady jsou nazvány k poctě Františka Ladislava Čelakovského, českého básníka, buditele a učence. Již v roce 1882 žádala Umělecká beseda, aby po této osobnosti bylo nazváno některé pražské prostranství. Na návrh historiků a archivářů Václava Vladivoje Tomka (narozen 31. května 1818 v Hradci Králové, zemřel 12. června 1905 v Praze) Josefa Emlera (narozen 10. ledna 1836 v Libáni, zemřel 10. února 1899 v Praze) ale bylo rozhodnuto pojmenovat po Čelakovském nový ostrůvek zeleně kolem Národního muzea. Sady začaly vznikat v roce 1885 v místech zbořených městských hradeb podle plánu zahradního architekta Františka Thomayera. Ke zmenšení sadů došlo v souvislosti s výstavbou pražského metra v letech 1979 a 1980. Při dobudování sadů byl v trávníku vybudován květinový koberec s nápisem z květin „Ke cti pěvce Růže stolisté“. Ulice Čelakovské sady tvoří jižní hranici tohoto parku.

František Ladislav Čelakovský se narodil 7. března 1799 ve Strakonicích, zemřel 5. srpna 1852 v Praze.  Byl českým básníkem národního obrození, kritikem, překladatelem a redaktorem. Věnoval se psaní poezie; z jeho sbírek jsou nejznámější Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých či Růže stolistá. Psal i vědeckou jazykozpytnou literaturu a zabýval se i lidovou slovesností. Ve Vratislavi působil jako profesor slovanské literatury na tamní univerzitě, v téže funkci pak od roku 1849 i na univerzitě pražské.

Do území městské části Praha 2 spadá menší část Čelakovského sadů východně od Legerovy ulice. Větší část mezi ulicemi Legerova a Mezibranská spadá do území Prahy 1. V ní se také nachází pomník herečky Otilie Sklenářové-Malé z roku 1933, jehož autorem je Ladislav Šaloun.