Vlasta Chramostová

Vlasta Chramostová se narodila v Brně, dětství prožila ve Skryjích u Moravského Krumlova. V Brně vystudovala konzervatoř (1941-1945) a začala zde od roku 1946 svoji hereckou dráhu. Poté přešla do Prahy a stala se přední členkou Vinohradského divadla (1950-1970). Na Vinohradech hrála řadu velkých rolí, například Roxanu, Annu Kareninu nebo Marii Stuartovnu. Hrála rovněž ve filmech (Až přijde kocour, (1963) r. V. Jasný, nebo Spalovač mrtvol (1968) r. Juraj Herz, kamera  S. Milota). Po válce tak jako jiní uvěřila zářným zítřkům. V letech 1957–1964 byla registrována StB jako tajná spolupracovnice. Okolnosti spolupráce a pozdější prozření popsala velmi otevřeně ve svých pamětech.

Po srpnové okupaci odešla z KSČ. V letech 1970–1972 byla v angažmá Krejčova Divadla za branou a v Západočeském divadle v Chebu, poté nesměla z politických důvodů vystupovat. V letech 1976–1980 pořádala s přáteli bytové divadlo (Všechny krásy světa, Hra na Mackbetha, Appellplatz, Dávno, dávno již tomu). Působila v disentu a byla jedním z prvních signatářů Charty 77. V lednu 1989 se zúčastnila vzpomínkového aktu za Jana Palacha , načež byla podmíněně odsouzena k trestu odnětí svobody. V listopadu 1989 vystoupila na pozvání Stávkového výboru Národního divadla na dvou improvizovaných večerech. Další vývoj umožnil její návrat mezi přední osobnosti oficiální české kultury. V květnu 1990 byla jmenována čestnou členkou Národního divadla v Praze. V letech 1991–2010 zde působila jako sólistka činohry, hrála ve více než dvaceti inscenacích. Znovu hrála také v řadě filmů (Je třeba zabít Sekala, Kuře melancholik) a televizních inscenací. Ještě v 87 letech hrála v seriálu České televize První republika. Nechyběla ani v Odcházení  Václava Havla.

Prezident Václav Havel jí v roce 1998 propůjčil státní vyznamenání Řád T. G. Masaryka III. třídy za zásluhy o demokracii a lidská práva. Za roli v televizním filmu P. F. 77 obdržela v roce 2004 televizní cenu Elsa. Za celoživotní přínos divadlu dostala v roce 2007 Zvláštní cenu Thálie.

V 60. letech herečka žila s brněnským sochařem Konráda Barbajem a měla s ním syna Konárda. Ten v r. 1963 ve čtyřech letech zemřel při autonehodě, kdy Vlasta Chramostová řídila auto a díky oslnění sluncem nabourala. Ze smrti svého jediného dítěte se nikdy zcela nevzpamatovala. Jejím manželem byl od roku 1971 kameraman Stanislav Milota, který se v 70. a 80. letech také angažoval v disentu. Žili spolu na Vinohradech v ulici Čelakovského sady 10 poblíž Národního muzea, kde pořádali představení bytového divadla. Stanislav Milota později částečně oslepl a nemohl se věnovat profesi kameramana. V té době se živili výrobou skleněných lamp. Manželství zůstalo bezdětné. Své životní osudy Vlasta Chramostová popsala v autobiografických knihách, např. Byl to můj osud.