Jan Palach (Nové Město)
Student Filozofické fakulty UK, bojovník za svobodu a demokracii, hrdina, který obětoval svůj život.
Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze, zemřel 19. ledna 1969 v Praze 2 na Novém Městě.
Jan Palach pocházel ze Všetat ve Středočeském kraji. Narodil se 11. srpna 1948 v sanatoriu v Londýnské ulici v Praze 2. Jeho otec Josef byl členem Sokola, měl cukrářskou dílnu a prodejnu. V padesátých letech musel živnost zavřít, poté pracoval jako dělník v brandýském podniku Mlýny a pekárny. Zemřel náhle na infarkt v roce 1962. Matka Libuše rovněž cvičila v Sokole, byla věřící a byla členkou Českobratrské církve evangelické. V roce 1957 vstoupila do KSČ, údajně jen proto, aby zajistila synům lepší politický profil. Jan Palach chodil do Sokola a také byl členem evangelické církve v Libiši. Rodiče oba své syny vychovali v úctě k prvorepublikovým hodnotám a v lásce k vlasti a pravdě. Studoval gymnázium v Mělníku (tehdy SVVŠ) a poté se hlásil na Filozofickou fakultu UK. Vzhledem ke svému živnostenskému původu však v roce 1966 přijat nebyl a nastoupil na Vysokou školu ekonomickou v Praze. Po prvním ročníku byl v létě na brigádě v Sovětském svazu, v Kazachstánu. Pracoval na zúrodňování tamních stepí a pronikl do politiky SSSR. V roce 1968 se znovu přihlásil na FF UK a byl přijat. Spoluzakládal Akademickou radu studentů. V létě téhož roku opět odjel jako studentský předák na brigádu poblíž Leningradu. Vrátil se 17. srpna, jen několik dní před okupací naší země. V říjnu 1968 mu škola povolila vyjet na brigádu sbírat vinné hrozny ve Francii, která byla od května zasažena studentskými nepokoji. Tamní politická situace Palacha značně ovlivnila a účastnil se pak v Praze mnoha akcí proti okupaci a studentské stávky.
Byl ale značně nespokojen s vývojem situace u nás a začal uvažovat o radikálním řešení. Mimo jiné ho inspirovali vietnamští buddhističtí mniši, kteří sebeupálením protestovali proti náboženské diskriminaci. Na konci roku 1968 sepsal dokument, v němž navrhoval, aby studenti obsadili budovu Českého rozhlasu a vyhlásili generální stávku a list poslal tehdejšímu studentskému vůdci Lubomíru Holečkovi. Dokument objevil historik Petr Blažek a byl zveřejněn až v lednu 2009.
Palach se odhodlal být jako první hořící pochodní. Ve čtvrtek 16. ledna kolem půl třetí přijel na Václavské náměstí, polil se benzínem, který si přinesl, a zapálil se. Hořící běžel od kašny pod Národním muzeem k Washingtonově ulici, kde se ho snažil uhasit svým dlouhým kabátem výhybkář Dopravního podniku Praha. Palach byl rychle převezen do blízké Kliniky popálenin Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Legerově ulici. Je to budova někdejšího Borůvkova sanatoria, kde také zemřel 25. 2. 1950 na následky mučení StB farář Josef Toufar. Jan Palach dostával utišující léky a dokonce ještě natočil s lékařkou krátký rozhovor. Mluvil o tom, že jeho čin nebyla sebevražda, ale připravená akce, žádal ostatní studenty, aby ho již nenásledovali a raději bojovali živí, požadoval generální stávku a ukončení vydávání Zpráv (deník vydávaný sovětskými okupanty). Jeho matka ani bratr Jiří o přípravách na tuto akci netušili a dozvěděli se o ní z novin a rozhlasu.
Jan zemřel tři dny po svém činu, 19. ledna 1969 odpoledne v 15.30 h. Pohřeb Jana Palacha 25. ledna se stal tichou národní demonstrací. Smuteční průvod šel z Václavského náměstí na dnešní náměstí Jana Palacha u Domu umělců v Praze 1 a čítal několik desítek tisíc lidí. Tam mluvilo několik řečníků včetně L.Holečka. Jan pak byl pohřben na Olšanských hřbitovech. K hrobu stále chodilo mnoho lidí a zapalovalo svíčky. V březnu 1973 režim přikázal Palachovy ostatky zpopelnit a uložit ve Všetatech, avšak bez souhlasu rodiny. Převoz urny proběhl tajně a narychlo. Prázdný hrob ale lidé navštěvovali i nadále. V roce 1990 byl jeho hrob na Olšanech obnoven a urna opět převezena sem.
Svým činem chtěl Palach lidi vyburcovat z letargie a ukázat na to, že společnost začala na politickou situaci rezignovat. Tzv. Palachův týden v lednu 1989 předznamenal další události vedoucí k listopadové revoluci téhož roku. Jeho poslání je mementem až do současnosti. Jako pocta Janu Palachovi bylo složeno mnoho písní, napsáno několik básní a knih, natočeno několik filmů např. Hořící keř nebo Jan Palach či dokument Věřím, že více světla potřeba nebude, jehož premiéru odvysílala ČT dne 14. ledna 2020. Byla umístěna řada pamětních desek, postaveno mnoho pomníků a pojmenováno více ulic či náměstí – a to po celé Evropě i ve světě. V Praze 2 je improvizovaný památník od Otakara Duška v Legerově ulici 61 a 63 na budově bývalé kliniky popálenin. Jinou upomínkou jsou Palachovy rty odlité ve stříbře podle posmrtné masky, kterou zemřelému sňal Olbram Zoubek. Tato stříbrná ústa jsou umístěna ve vstupu do kanceláře starosty Prahy 2. Zhotovil je rovněž medailér Otakar Dušek.
S Janem Palachem jsou spjata ještě další místa v Praze 2, například Studničkova ulice na Albertově, kde sídlí Ústav soudního lékařství. Právě tam sochař Olbram Zoubek sňal Palachovu posmrtnou masku. Odlitky vytvořil ve svém ateliéru v Salmovské ulici. Také budova Českého rozhlasu na Vinohradské třídě má spojitost, neboť se zde Palach pohyboval 21. srpna 1968 během srpnové okupace.
V roce 1991 převzal jeho bratr Jiří Palach z rukou prezidenta Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy. V roce 2013 byl jako významný den ČR – Den památky Jana Palacha, určen 16. leden.
Doporučujeme: Městská část Praha 2 vydala v roce 2019 publikaci Jan Palach - Průvodce místy paměti na území městské části Praha 2 od historika Petra Blažka.
Datum vytvoření: 14.1.2020 9:20
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba
