Ladislav Jan Šaloun

Ladislav Jan Šaloun se narodil v rodině soukromého úředníka Floriana Šalouna a jeho ženy Marie, dva roky nato se narodil ještě jeho mladší bratr Fridrich. V letech 1885–1889 studoval na Reynierově kreslířské škole, potom soukromě u Bohuslava Schnircha  a Tomáše Seidana. Ovlivnil ho Josef Václav Myslbek a secesí August Rodin, s nímž se v roce 1902 setkal.

V roce 1896 si vzal za ženu Julii Kvěchovou, po roce se jim narodila dcera Růžena a později ještě syn Ladislav. Sochař si zamiloval Vinohrady a v roce 1911 vybudoval ve Slovenské ulici č.p. 2494/4 rodinnou vilu a ateliér. Tato Šalounova vila je chráněnou nemovitou památkou a nyní spadá do městské části Praha 10, nachází se v podstatě na hranici s MČ Praha 2.

Ladislav Šaloun byl všestranným umělcem. Tvořil hlavně monumentální sochy i komornější plastiky. Navrhoval průmyslový design (stolní lampy, popelníky, šperkovnice apod.), oblíbil se měď nebo keramiku. Vyráběl loutky, věnoval se také knižní grafice. Pracoval pro loutkové Divadélko v Národním domě na Vinohradech; když se scéna přestěhovala do Slezské ulice  do Raisovy školy, navrhl nástěnné malby a stropní výzdobu sálu.

Spolupracoval s architekty Antonínem Wiehlem, Osvaldem Polívkou nebo Josefem Fantou (např. budova Hlavního nádraží v Praze).

Jako pedagog působil v letech 1903–1906 na soukromé výtvarné škole, potom do roku 1914 učil na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.

Účastnil se mnoha soutěží, v roce 1896 získal dvě první ceny v soutěži na plastickou výzdobu Městského muzea v Praze. V roce 1897 se veřejné soutěže na pomník Františka Palackého na  Palackého náměstí  účastnilo 14 výtvarníků a z jejich návrhů byly vybrány dva, jedním z projektů byl návrh sochaře Šalouna a architekta Aloise Dlabače, druhý vytvořil sochař St. Sucharda a architekt Alois Dryák. V užším konkurzu nakonec zvítězil Suchardův projekt. V roce 1901 Šaloun obdržel 1. cenu v soutěži o pomník mistra Jana Husa pro Staroměstské náměstí v Praze a toto monumentální sousoší také vytvořil. Známá jsou dvě přes 4 m vysoká alegorická sousoší na Obecním domě.

Pro rok 1931 měla Městská spořitelna na Královských Vinohradech v plánu postavit vlastním nákladem na náměstí Míru Pomník národního osvobození a sbratření, který měl provést Ladislav Šaloun. Byl zde slavnostně položen základní kámen, při akci promlouvali vinohradský starosta Pichl a pražský primátor Dr. Baxa, který shromážděným připomněl, že „pomník tohoto významu bude skvělým symbolem a ozdobou Mírového náměstí“. Následovaly poklepy kladívkem na základní kámen. Rozměrné impozantní sousoší mělo oslavovat společenství Čechů a Slováků. Šaloun tuto myšlenku ztvárnil dvěma mužskými postavami jedoucími vedle sebe na koních. Každý z mužů měl nataženou ruku a společně třímali velký věnec, který se vznášel uprostřed nad nimi. K realizaci nedošlo, pouze zmenšený model pomníku se zachoval na filmové pásce z roku 1928.

Šaloun je autorem stovek soch především na průčelí bank, pojišťoven, muzeí a budov dalších institucí. V  Žitné ulici 1438/42 na nároží Tělovýchovné jednoty Sokol Pražský je jeho postava ženy symbolizující Vlast, a postava muže znázorňující Národ z roku 1937. V Čelakovského sadech byla od Ladislava Šalouna v roce 1933 umístěna mramorová socha herečky Otilie Sklenářové-Malé.

L. Šaloun je také autorem několika náhrobků nebo bust na Vyšehradském hřbitově, např. náhrobku Jana Topinky, arkádové hrobky a busty Antonína Dvořáka, nebo Nejsvětější Trojice ve tvaru dvojramenného kříže na hrobě rodiny Jeřábkovy.

Ladislav Šaloun miloval Prahu a vytvořil pro ni řadu děl. Od roku 1927 až do své smrti v říjnu 1946 působil jako umělecký poradce hlavního města Prahy; pečlivě a cíleně se staral o budování městské galerie. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Jednoty výtvarných umělců. V roce 1946 obdržel ocenění národní umělec. Je pochován na Vyšehradském hřbitově.