Národní dům na Vinohradech náměstí Míru čp. 820/9 (Vinohrady)

Společenský dům

Vznik Národního domu na Vinohradech byl spjat s povýšením Královských Vinohrad na město. Vyvstala tak potřeba výstavby prostor určených ke konání společenských a kulturních akcí. Budova navržená architektem Antonínem Turkem byla postavena ve stylu neorenesance mezi lety 1893 ‒1894. Od 50. let dvacátého století se dům nazýval Ústřední kulturní dům železničářů, po revoluci se vrátil původní název Národní dům na Vinohradech.

Historie

Emancipovaná a sebevědomá obec, v roce 1879 povýšená na město Královské Vinohrady, potřebovala kromě úředních i reprezentační budovy. Chyběl ještě dům, ve kterém by se konaly místní společenské a kulturní akce. Místnosti Měšťanské besedy, jejíž činnost spolková, přednášková i divadelní se odbývala v 1. patře č.p. 393 v Brandlově ulici (nyní Římské), však nestačily a proto bylo obecní radou rozhodnuto o založení vlastního Národního domu při východní straně nově zakládaného náměstí (tehdy Purkyňova). Projekt domu zadala obec městskému inženýru a architektovi Antonínu Turkovi (další stavby například Vinohradská tržnice, Vinohradská vodárna). Národní dům pak byl vystavěn v letech 1893‒1894 pod dozorem vinohradského stavitele Jana Troníčka. Dne 10. listopadu 1894 proběhlo slavnostní otevření.

Popis

Projekt domu pro společenské a kulturní akce vypracoval městský inženýr a architekt Antonín Turek. Stavba proběhla v letech 1893–1894 pod dozorem vinohradského stavitele Jana Troníčka. Tato neorenesanční stavba je významným příkladem architektonického historismu 19. století. Samostatný rozsáhlý trojkřídlý objekt má podobu pozdně renesančního až manýristického italského paláce.
Dvoupatrová budova má rustikované přízemí a mezanin, čímž je podtržena společenská důležitost piano nobile 1. patra s převýšenými a bohatě zdobenými okny, za kterými je umístěn velký sál.

Toto heslo se nachází na herní trase Královské Vinohrady v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Hlavní sál – přístupný tříramenným reprezentačním schodištěm z vestibulu – byl pojmenován podle sovětského básníka Vladimíra Majakovského, který zde roku 1927 přednášel své verše. V domě se setkávaly vinohradské spolky, konaly se zde plesy, koncerty, politická shromáždění. Po druhé světové válce se tu pořádaly taneční školy. V roce 1955 získaly vinohradský Národní dům Československé dráhy, které mu daly roku 1959 název Ústřední kulturní dům železničářů. Po roce 1989 se vrátil původní název Národní dům na Vinohradech. Dům je od roku 1958 památkově chráněn.

Galerie: