Arcibiskupské gymnázium (Foto M. Polák, 2019)

Arcibiskupské gymnázium, Korunní čp. 586/2 (Vinohrady)

Elegantní funkcionalistická budova školy na rohu Korunní třídy a náměstí Míru s hvězdářskou kopulí patřila v době svého vzniku k nejmodernějším vzdělávacím ústavům v Praze.

Sdílet

U zrodu dvou budov na náměstí Míru mezi ulicemi Korunní a Francouzskou stála Česká Kongregace Školských sester, která má svůj původ v rakouském Štýrském Hradci (Grazu). Zde roku 1843 založili učitelka Antonie Lamplová (sestra Františka) a sekavský biskup R. Š. Zängler nové řeholní společenství Školských sester III. řádu sv. Františka, které mělo hlavní poslání ve vyučování a výchově dívek. Učinili tak v době, kdy vzdělávání dívek bylo průkopnickou činností, neboť do té doby bylo určeno jen pro chlapce. Vzdělání se tehdy dostávalo pouze děvčatům z velmi bohatých rodin, a to pouze formou soukromého vyučování. Společenství sester se ve Štýrském Hradci záhy rozrostlo do té míry, že svou činnost sestry vyvíjely na různých místech Rakousko-Uherska a v České Kamenici. O jejich úsilí se dozvěděly tři dcery pana Zahálky z východočeské Horní Sloupnice. Tyto rodné sestry Zahálkovy se vypravily ke Školským sestrám do Štýrského Hradce. Zde si doplnily vzdělání a na státním ústavu úspěšně složily předepsané zkoušky, které je opravňovaly vyučovat ve školách. Staly se členkami Kongregace Školských sester a po noviciátě působily od roku 1863 na různých školách kongregace. Vyvinuly velké úsilí, aby se mohly věnovat výchově a výuce dívek v Čechách. Podařilo se jim to až v roce 1888 díky pomoci hraběnky Stadionové, rozené kněžny Lobkowiczové. Ve Slatiňanech na Chrudimsku byla zřízena dětská opatrovna a téhož roku (1888) byla ustavena samostatná větev Kongregace Školských sester sv. Františka v Čechách. První představenou se stala sestra Hyacinta Zahálková. Počet členek se rychle zvyšoval a záhy kromě základní a dívčí měšťanské školy sestry založily pedagogium v Chrudimi, což byl učitelský ústav zabývající se výchovou budoucích učitelek. Na přelomu 19. a 20. století katolická veřejnost požadovala, aby i v Praze byla založena dívčí střední škola. Tehdejší generální představená S. M. Hyacinta Zahálková zakoupila v roce 1905 na Královských Vinohradech dům v Korunní třídě 4. Vyučování v 1. třídě gymnázia s 26 žákyněmi bylo zahájeno 20. září 1905. Následující rok byla ještě přikoupena sousední budova čísla orientačního 2. Přes silný odpor některých politiků i občanů bylo do prvního ročníku přijato již 70 dívek. Gymnázium sice zápasilo s nedostatkem financí, ale díky vytvořenému „Podpůrnému spolku“, který pořádal různé bazary, koncerty apod. se podařilo finanční prostředky nakonec získat. O prázdninách pak pořádaly sestry sbírky po celých Čechách. V roce 1910 se škola rozrostla o další, sousední dům čp. 585/1 v dnešní Francouzské ulici. V roce 1914 obdrželo gymnázium „právo veřejnosti“, takže od tohoto roku žákyně skládaly maturitní zkoušky ve vlastním ústavu. Právo veřejnosti znamenalo, že i když školy Kongregace byly soukromé, učilo se na nich podle státních osnov.  Od roku 1919 sestry vydávaly i náboženskou literaturu, z jejíhož prodeje šel zisk na provoz školy.

Budova vinohradského gymnázia přestala brzy postačovat pro všechny v ní umístěné školy, tedy pro gymnázium, hospodářskou, obecnou a měšťanskou školu. Navíc zastarávala i stavebně. Koncem roku 1935 byla sestrám schválena půjčka na stavbu nového gymnázia. Školní rok 1935-1936  tak byl posledním ve starých budovách v Korunní 2 a 4. Obě budovy byly zbořeny a na jejich místě vyrostla moderní škola.

Plány nárožní budovy Korunní 586/2 signoval pražský inženýr a stavitel Tomáš Šašek st. Škola byla postavena v letech 1937–1938. Základy budovy byly vykopány do hloubky deseti metrů. Na její stavbě pracovalo 300 dělníků ve dvou směnách, kteří vyvezli celkem 4675 vozů zeminy.

Stavba školy je nápadná oblým nárožím, kterým se do ní vstupuje a které na svém vrcholu nese astronomickou kopuli s dalekohledem korunující celou stavbu.

Funkcionalistická budova představuje špičkovou úroveň své doby jak estetickým ztvárněním, tak řadou technických řešení. Zvlášť nápadné jsou vějířovitě se rozevírající místnosti ve všech patrech oblého nároží, dále horní – původně obytné s internátními pokoji – podlaží s lodžiemi po obou stranách budovy, důmyslný vzduchotechnický systém původně větrající a vytápějící podzemní tělocvičnu, aulu i další prostory atd. Škola měla domácí kapli, tělocvična byla opatřena ochozem s kapacitou až 500 lidí, nechyběla zde hovorna, rýsovna, kreslírna, zeměpisné, přírodovědné a fyzikální kabinety a laboratoř.

Dne 29. října 1938 byla stavba dokončena a vysvěcena Jeho Eminencí Karlem Boromejským kardinálem Kašparem (1870–1941). Její název zněl Dívčí Reálné Gymnasium na Královských Vinohradech Školských sester sv. Františka.

Do dalších osudů dívčího gymnázia však neblaze zasáhly události 2. světové války. Dne 18. července 1941 oznámila Zemská školní rada, že se ruší všechna řádová gymnázia. O prázdninách 1942 byly zrušeny všechny zbývající školy – obecná, měšťanská i obchodní a vinohradské budovy byly celé, až na několik pokojů hrstky sester, zabrány německým Wehrmachtem, což se týkalo i penzionátu pro dívky ve Francouzské ulici čp. 585/1. Sestry pak našly uplatnění při výuce náboženství na veřejných školách.

Po osvobození se sice do školy i penzionátu přihlásilo mnoho dívek, ale protináboženská propaganda byla již velmi silná. Ve školním roce 1945–1946 byla otevřena obecná, měšťanská, obchodní škola, gymnázium i penzionát. V roce 1949 však již ředitel gymnázia nedostal z příslušného ministerstva podklady k písemným maturitním zkouškám, a tak studentky musely skládat maturitní zkoušky na státním gymnáziu, neboť jejich gymnázium bylo v květnu 1949 zestátněno. (Někdy je uváděn termín 13. května 1950.) Výuka byla zúžena na matematiku a fyziku, z kopule byl odstraněn dalekohled i veškeré astronomické vybavení a do kopule byl nainstalován zásobník vody pro horkovodní vytápění budovy.  Mnoho sester – profesorek muselo školu opustit. Od 28. srpna do 20. září 1950 byly všechny zbývající sestry, které pracovaly ve školách, svezeny do soustřeďovacích táborů a pak nuceny pracovat v zemědělství a průmyslu.

Za socialismu zde působilo Gymnázium Wilhelma Piecka a později Gymnázium Korunní, které se odtud přestěhovalo v roce 1993 do Zborovské ulice na Smíchově do budovy stavební průmyslovky.

Církevní gymnázium bylo znovu obnoveno až 1. září 1992. Bylo přejmenováno na Arcibiskupské gymnázium a školní budova spolu s budovou penzionátu ve Francouzské navráceny kongregaci školských sester řádu sv. Františka. Zřizovatelem Arcibiskupského gymnázia je Pražské Arcibiskupství.

Zmiňovaný penzionát ve Francouzské čp. 585/1  (náměstí Míru čp. 585/11) navrhl stejně jako sousední domy ve Francouzské ulici čp. 594/3 a čp. 593/5 zkoušený stavitel Karel Janda. (Narodil se v polovině 19. století a bydlel nejprve na Novém Městě, pak se přestěhoval na Královské Vinohrady do dnešní Uruguayské ulice čp. 345/16 a v roce 1896 se vrátil do Prahy 1 na Nové Město do Štěpánské ulice.

Penzionát se jmenuje Křesťanský domov mládeže u sv. Ludmily a nabízí ubytování nejen studentům, ale jako hostel i turistům. Součástí služeb je i Kavárna u sv. Ludmily s vchodem z náměstí Míru.

Galerie: 
Průčelí budovy v roce 2017. (Foto M. Polák)
V roce 2017 slavilo Arcibiskuoské gymnázium stříbrné jubileum (Foto M. Polák, 2017)
Elegantní průčelí funkcionalistické budovy (Foto M. Polák, 2019)
Hvězdářská kopule na střeše budovy (Foto M. Polák, 2018)
Vlevo původní budova gymnázia, vpravo křesťanský penzionát, který se dochoval do dnešnícj dnů.
Katastrální území

Název: Arcibiskupské gymnázium

Umístění: Korunní 586/2

Architekt: Tomáš Šašek st.

Výstavba: 1937–1938

Adresa
Korunní čp. 586/2
12000 Praha 2
Česká republika
50° 4' 30.4464" N, 14° 26' 17.5812" E
Odkazy a literatura:
Datum poslední aktualizace: 4.1.2021 16:40
Datum vytvoření: 4.1.2021 16:25