Ladislav Šaloun: Ukřižování, hrob Jana Jeřábka (Vyšehrad)

Jan Jeřábek po studiích práv pracoval jako výpomocný právní koncipient v kanceláři dr. Václava Bělského. Později se věnoval veřejné a literární činnosti. V letech 1872 až 1885 byl členem redakce listu Pokrok, spolupracoval s Národními listy a v roce 1861 spoluzaložil a s Karlem Jaromírem Erbenem redigoval časopis Právník. Jan Jeřábek byl v roce 1864 zvolen do zemského sněmu. Jako přísedící zemského výboru království Českého se zasloužil o zdar Jubilejní výstavy v roce 1891. Velké zásluhy měl o rozkvět banky Slavie jako její ředitel a místopředseda. Působil jako předseda Průmyslové jednoty a předseda Jednoty pro zvelebení průmyslu v Čechách. Po odchodu dr. Jakuba Škardy se stal intendantem Národního divadla a zasloužil se o jeho umělecké zvelebení.

V hrobě č. 3-1 na Vyšehradském hřbitově je pochována i jeho žena Eleonora (1840-1917), pocházející ze známé rodiny Doubků. Jejich syn Luboš Jeřábek (1864-1937) byl spisovatel a přednosta státního památkového ústavu a konzervátor, předseda a vedoucí činovník řady kulturních korporací. V témže hrobě je rovněž pochován i jeho syn JUDr. Luboš Jeřábek (1902-1945), advokát a stejně jako jeho otec člen správního výboru Národní politiky, který padl na barikádách v květnu 1945.   

Ladislav Šaloun se narodil 1. srpna 1870 v Týnské ulici na Starém Městě pražském. Na Královské Vinohrady se přestěhoval brzy po svatbě a velmi si je oblíbil. V roce 1901 obdržel 1. cenu v soutěži o pomník mistra Jana Husa pro Staroměstské náměstí v Praze, takže mu nezbylo nic jiného, než si vypůjčit peníze na stavbu, navrhnout a postavit budovu ateliéru, v níž by mohl monumentální sousoší realizovat. Na nároží Slovenské ulice (č.p. 1566/2) vyrostl za pomoci zednického mistra M. Džbánka nejen sochařův ateliér, ale i pozoruhodná vila. Ta se stala místem setkávání mnoha umělců. V okultistickém sklepě se pořádaly spiritistické seance, které lákaly Otokara Březinu, Jaroslava Vrchlického, Svatopluka Machara, Aloise Jiráska, Alfonse Muchu, Emu Destinnovou, Jana Kubelíka nebo Osvalda Polívku. Salon byl vybaven stylovým nábytkem, porcelánem a bytovým textilem. Jednalo se o unikátní předměty zhotovené na zakázku podle sochařových návrhů.Ladislav Šaloun miloval Prahu a vytvořil pro ni řadu děl. Od roku 1927 až do své smrti 18. října 1946 působil jako umělecký poradce hlavního města Prahy; pečlivě a cíleně se staral o budování městské galerie. V letech 1896 až 1905 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Na Vyšehradském hřbitově se kromě náhrobku rodiny Jeřábkových můžeme setkat s jeho dílem na hrobě rodiny Mílovy (socha ženy sypajíc růže na hrob 3-30), skladatele Antonína Dvořáka (busta a náhrobek na hrobě č. 14-35) či průmyslníka a starosty Karlína Jana Topinky (portrétní busta na hrobě 15-28).