Ema Destinnová (Nové Město)

Ema Destinnová, vlastním jménem Emilie Pavlína Věnceslava Kittlová, se narodila na Novém Městě do rodiny bohatého důlního podnikatele a kulturního mecenáše Emanuela Kittla a operní pěvkyně Jindřišky Kittlové. V  Kateřinské ulici na domě čp. 1526/7 má dodnes pamětní desku z růžového mramoru. Od dětství byla velmi nadaná, dobře malovala, učila se hrát na housle a v osmi letech již hrála svůj první koncert. Zpěv začala studovat ve 13 letech u profesorky sopranistky Marie von Dreger Löwe-Destinnové. Později si Ema její jméno vybrala jako svůj pseudonym.

První vystoupení měla v opeře v Drážďanech (1897) a pro veliký úspěch dostala angažmá do dvorní opery v Berlíně (1898–1909). Zde se díky svým úspěchům stala první dámou operní scény. V roce 1901 a 1902 účinkovala v operním divadle v Bayreuthu, 1904–1914 v Covent Garden v Londýně, v letech 1908–1916 a poté ještě od roku 1919.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, červen 2023

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

V letech 1901–1924 byla členkou Národního divadla v Praze. Avšak zprvu zde neslavila velký úspěch a nedostalo se jí uznání. Jedno z jejích angažmá v ND bylo z politických důvodů zrušeno. V Praze vystupovala i na jiných scénách a v roce 1908 dosáhla úspěch i v Národním divadle a zároveň byla jmenována jeho čestnou členkou.

V roce 1914 koupil přítel Destinnové, Dinh Gilly, za její úspory zámek ve Stráži nad Nežárkou, kde potom často pobývala až do konce života. V roce 1925 ji zde navštívil i T. G. Masaryk.

Během první světové války, r. 1916, byla zastavena na hranicích, neboť cestou z Ameriky mohla přivézt do Čech důležité zprávy. Údajně ji využili členové protirakouského odboje a byla obviněna ze špionáže. Destinnová polici proklouzla, ale od té doby byla pod soustavným dohledem rakouských úřadů a nesměla vycestovat. Zůstala téměř uzavřená před okolním světem ve svém zámečku.

V roce 1918 začala opět zpívat s obrovským úspěchem v českých divadlech. Svůj politický postoj veřejně demonstrovala tím, že na závěr každého vystoupení statečně zpívala hymnu Kde domov můj. Toto období života jejího života bylo zfilmováno. Po válce však vystupovala už jen jako host a trvalé angažmá neměla. V letech 1920–1921 hostovala v Metropolitní opeře v New Yorku, kde zpívala po boku E. Carusa, to již jako Ema Destinn.

V roce 1923 se vdala za letce, důstojníka Josefa Halsbacha. Brzy na to však onemocněla a život jí zachránila těžká operace. Její kariéra pomalu končila v roce 1926, kdy vystupovala u nás, o dva roky později měla poslední koncert v Londýně. Nadále žila ve Stráži, učila zpěv a nadále sbírala starožitnosti. Kvůli dluhům však byly později zase rozprodány. Napsala autobiografický román Dr. Casanova, v roce 1921 román Ve stínu modré růže, psala básně, překládala operní libreta. Zemřela v den operace očí, při níž upadla do kómatu a večer podlehla záchvatu mrtvice. Posledního rozloučení se slavnou pěvkyní na Slavíně Vyšehradského hřbitova se zúčastnily stovky lidí.

Ema Destinnová dosáhla světové proslulosti a patřila k nejvýznamnějším českým pěvkyním. Měla temnější soprán, dramaticky zabarvený. Zároveň byla mistrovská její technika zpěvu a měla i velké herecké dovednosti. K nejslavnějším rolím patří Senta z Bludného Holanďana, Salome od R. Strausse, Madame Butterfly, Tosca, Aida, Carmen, Milada v Daliborovi, Libuše, Mařenka v Prodané nevěstě