Popelka Biliánová (Vyšehrad)

V patnácti letech se rodina Popelkových přestěhovala do Prahy, když otec Marie, Václav Popelka, přišel v Berouně o všechen majetek. Marie chtěla studovat na Učitelském ústavu, ale vzhledem ke slabému zraku nebyla ke studiu přijata. Působila tedy jako vychovatelka a přitom směla, jako jediná dívka mezi studenty, navštěvovat některé přednášky na Karlově univerzitě. Byla činná v ženském hnutí. S A. B. Svojsíkem se stala spoluzakladatelkou dívčího skautingu a neúnavnou popularizátorkou pražských památek. Její životní láskou byl Vyšehrad a přilehlé Podskalí.

V roce 1892 se provdala za nedostudovaného právníka Arnošta Biliána. Po uzavření sňatku se s manželem odstěhovala na Vyšehrad do malého domku výběrčího mýta a potravní daně, kde žila až do smrti. Jednalo se v podstatě o služební byt, neboť Arnošt Bilián byl inspektorem potravní daně. Domek V Pevnosti č.p. 12/7 byl postaven v roce 1841. Na tomto domě se nachází pamětní deska Popelky Biliánové. S manželem měla tři děti, kterým umožnila vysokoškolské vzdělání, přestože její manžel spáchal v roce 1918 sebevraždu. Aby mohla dopřát dětem studia, přivydělávala si psaním fejetonů a nenáročných příběhů. Ve svých knihách Z tajů pražských pověstí (1904–1905) a Pověsti Vyšehradské (1906) se vedle historických pověstí nechala inspirovat i příběhy vpravdě lidovými. Obrovskou popularitu jí přinesl román Do panského stavu, který začala psát v roce 1907 a postupně jej rozšířila do šesti svazků v roce 1920. Román se dočkal dramatizace i filmové podoby pod názvem Matka Kráčmerka (1934). Film režíroval Vladimír Slavínský a hlavní roli vytvořila Antonie Nedošínská.

Popelka Biliánová je pochována na vyšehradském hřbitově v hrobě 9D-92, poblíž krasobruslařky Hany Maškové (1949–1972).