Růžena Nasková

Růžena Nosková se narodila na Královských Vinohradech, tehdy samostatném městě a posléze po spojení součásti Prahy. Byla mladší ze dvou sester. Starší Helena, provdaná Malířová, se stala známou spisovatelkou, překladatelkou a novinářkou. Obě sestry vyrůstaly v zahradním domku zámečku Amerika, v němž je dnes umístěno Muzeum Antonína Dvořáka. Růženu přitahovalo divadlo, ale otec, spolupracovník Jana Nerudy, který se vak z existenčních důvodů stal magistrátním úředníkem, tomu nepřál. Až po jeho smrti začala studovat zpěv a brala hodiny herectví u Otýlie Sklenářové-Malé.

Za manžela, malíře, grafika a ilustrátora  Františka Xavera Naskeho se Růžena Nosková provdala v r. 1910 na Staroměstské radnici, o 30 let později, dne 25. 6. 1940, uzavřeli ještě sňatek církevní v kostele na Smíchově. Manžel svoji ženu herečku rád portrétoval, například v jejích kostýmních rolích.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, červen 2025

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

V letech 1907–1948 byla členkou souboru Národního divadla v Praze, ale současně vystupovala pohostinsky i s ochotníky. V roce 1948 kvůli onemocnění přestala hrát a 31. srpna 1955 definitivně odešla do důchodu. Byla však i významnou filmovou herečkou. Ve filmech vytvářela role moudrých a rozšafných babiček, maminek, tetiček a starších žen (např. Příklady táhnou, U pěti veverek, Karel a já, Tetička, Paličova dcera, Konečně jsme sami....). Díky velice kultivované řeči působila jako recitátorka a herečka v  Československém rozhlase.

Růžena Nasková významnou měrou dopomohla k herecké kariéře  Blance Waleské, se kterou ji seznámil její manžel, malíř František Xaver. Ten Blanku, tehdy Wedlichovou, často pro její neobvyklou krásu portrétoval a díla úspěšně prodával. Nasková Blanku připravila k přijímacím zkouškám na Státní konzervatoř, kam byla napoprvé přijata a její herecká kariéra se úspěšně rozeběhla.

V roli spisovatelky se Nasková představila díky vzpomínkové knížce Jak šel život z roku 1941, v roce 1947 napsala knížku Malá kronika. Je rovněž autorkou řady šansonů. Za svoji hereckou tvorbu získala v roce 1931 Státní cenu, v roce 1947 titul Národní umělkyně a v roce 1953 Řád práce.