Ivan Jandl

Ivan Jandl prodělal ve třech letech dětskou obrnu, ale naštěstí neochrnul, pouze pak lehce napadal na jednu nohu a dokonce hrál kopanou za tým Čechie Karlín. Učil se rovněž hrát na klavír a chodil do školního souboru. V roce 1945 se stal členem Dismanova rozhlasového dětského souboru, se kterým vystupoval v různých rozhlasových pohádkách a na veřejných vystoupeních. Poprvé se objevil ve filmu v roce 1947 režiséra Martina Friče Varúj! Režisér Fred Zimmermann si pak vybral Jandla pro hlavní roli českého chlapce Karla Malíka v americko-švýcarském filmu Poznamenaní  (The Search , 1949), za kterou získal 24. března 1949 speciální cenu Akademie, tedy prestižního dětského Oscara a rovněž Zlatý globus. Film se zabýval poválečnými osudy malých dětí zavlečených za druhé světové války na území nacistického Německa. Jandl zde ztvárnil Karla Malika, který po útěku od rodiny, kam ho umístili nacisté na převýchovu, bloudí bez cíle vybombardovanou německou metropolí. Tam se ho ujme americký voják, který ho málem odveze do USA, aniž by tušil, že po něm pátrá vlastní matka.

Ivan Jandl se díky Poznamenání stal prvním a zatím jediným českým hercem, který získal obě tyto ceny. Jandlovu matku v tomto filmu hrála světově proslulá zpěvačka, sólistka Metropolitní opery, Jarmila Novotná. Jako koordinátorka dětských herců zde působila také Míla Mellanová. V Československu se film The Search - Poznamenání stal záhy filmem trezorovým, protože propaganda uznávala pouze to, že nás osvobodila sovětská armáda, nikoliv americká. A to bylo v rozporu s filmovým dějem.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, leden 2022

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Přestože mladý herec obdržel spoustu dalších nabídek i na zahraniční filmování, veškeré plány zhatilo „vítězství pracujícího lidu v únoru 1948“ a příklon kinematografie k socialistickému realismu. Jandlovi následně „kapitalistický“ Oscar v komunistickém Československu zhatil dobře našlápnutou kariéru a dokonce mu znemožnil i vystudovat vysokou školu. Objevil se tak již jen v malých rolích chlapce Jardy v dramatu Josefa Macha z roku 1948 Zelená knížka a žáka Lojzka v Krejčíkově dramatu Svědomí, natočeném téhož toku. Naposledy hrál třináctiletého modeláře ve snímku Vítězná křídla (1950) režiséra Čeňka Duba. Jandl pak působil jako úředník Klubu čtenářů, výtvarný redaktor, průvodčí v autobusu a od roku 1965 v  Československém rozhlase jako programový dispečer. V roce 1969 se stal rozhlasovým redaktorem, ale z politických důvodů (člen Klubu angažovaných nestraníků) musel tento post v roce 1972 opustit. K mikrofonu se pak dostával již jen jako hlasatel při fotbalových utkáních. To se podepsalo na jeho životním stylu, kdy propadl alkoholu a depresivním náladám. Zemřel s pocitem křivdy, bezdětný. Příčinou byl diabetický záchvat.

Ivan Jandl byl původně pohřben na Olšanských hřbitovech, v listopadu 2016 uložila jeho urnu Herecká asociace do hrobu č. 6-54 na pražském Vyšehradě. Jeho jméno už mnoho let nese jedna z planetek a cena za mimořádný herecký výkon v dětské roli. Svého Oscara a Glóbus si schovával s dalšími písemnostmi v krabici od bot, která se našla po jeho smrti a v roce 1988 byla předána do sbírek Národního filmového archivu.

Při příležitosti 30. výročí jeho úmrtí byla v budově Českého rozhlasu odhalena jeho pamětní deska.