Miloslava "Míla" Mellanová
Česká herečka, režisérka, divadelní podnikatelka, ředitelka, dramaturgyně, pedagožka, spisovatelka, překladatelka.
Míla Mellanová, rozená Mrázková, se narodila 23. srpna 1899 v Praze a zemřela 24. dubna 1964 v Praze na Vinohradech.
Umělkyně, která se výrazně zapsala do dějin českého divadla pod jménem Míla Mellanová a ovlivnila řadu mladých zájemců o divadlo, byla dcerou lékaře Vojtěcha Mrázka, ředitele lázní Letiny. Mohla si zvolit existenci dobře situované ženy v domácnosti; odmala ji však lákalo divadlo. Jejím životním partnerem se stal mladý, začínající právník JUDr. Jaroslav Mellan, mimo svoji profesi autor povídek a divadelní ochotník. Vzali se na Staroměstské radnici v listopadu roku 1919; jejich vztah a společná láska k prknům, která znamenají svět, přetrvala více než čtyřicet let – až do smrti.
Nebylo tehdy běžné, aby muž nechal svoji manželku věnovat se „rozmarům“ a dokonce ji v tom finančně podporovat. Dr. Mellan naopak uvítal, když jeho mladá paní (byl o dvanáct let starší) dál brala hodiny u slavné divy Marie Hübnerové (1918-1921). Bystrá Míla se nespokojila s hereckým projevem, ale pustila se do studia režijní práce (1922-1923) u pokrokového divadelníka Jana Bora (Jana Jaroslava Strejčka).
Sbírala herecké zkušenosti mezi ochotníky ve Vzdělávacím sboru vyšehradském, po roce 1926 v souboru Scéna dobrých autorů. Zkusila si také drobné filmové role (první ještě v němém snímku). V letech 1930–1932 už hrála a režírovala profesionálně v divadle Uranie, působila ve Švandově divadle (1932–1935 ) a hostovala ve Vinohradském divadle. Uspokojivá umělecká kariéra Míle nestačila. S Jaroslavem zůstali bezdětní, ale děti milovala a rozuměla jim. Mohly by mít vlastní profesionální scénu, tak jak ji v Moskvě vedla Natalie Iljična Sacová (1903-1993; zakladatelka a ředitelka šesti dětských divadel, včetně prvního dětského činoherního divadla na světě a prvního dětského hudebního divadla na světě).
Sovětské divadelní umění v meziválečných letech znamenalo kulturní pojem a progresivní vzor. Míla Mellanová vzdor všem komplikacím založila v roce 1935 Pražské dětské divadlo (též Nové divadlo pro děti či Umělecká skupina Míly Mellanové) – první svého druhu u nás. Prostor zpočátku nalezlo v Novém divadle ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí (pozdější sál divadla Semafor). Míla Mellanová byla jeho ředitelkou a režisérkou až do roku 1945. Provozovala ho na základě koncese a také financovala. Hry pro něj tvořila, překládala z ruštiny a němčiny, upravovala i objednávala (nejslavnější z nich byl Foglarův Tábor ve Sluneční zátoce).
Divadlo, které mělo na děti působit výchovně, rozvíjet jejich fantazii a tvořivost, se pak přestěhovalo do Komorního divadla v Hybernské ulici. V letech 1942–44 občas využívalo sál Osvětového odboru hl. města Prahy ve Štěpánské ulici (nyní Francouzský institut), častěji však zajíždělo mimo Prahu. Nehrálo sice denně, zato pravidelně, v průměru sto představení ročně. V předválečném období Míla Mellanová připravovala okolo pěti premiér v sezoně. Na programu byly sovětské hry pro děti (např. Černoušek a opička, Medvídek Bílé bříško) a převážně pohádky či zpěvohry z pera pedagogů soustředěných kolem Masarykova lidovýchovného ústavu a Pedagogické Jednoty Komenského (např. Holan: Jirkův velký vynález, J. Wenig: Praha matička nebo Stříbrná studánka, Hloušek: Staročeské Vánoce, Zíbrt: Dětský rok na vsi).
Mellanová, krom toho, že dbala na kvalitní, vkusně inscenovaný repertoár, přivedla do Dětského divadla jako své spolupracovníky významné umělecké osobnosti: mimo jiné režiséry Antonína Kurše a Václava Vaňátka (poté, co nacisté uzavřeli Burianovo D41), skladatele Jana Seidela a Václava Trojana, choreografky Niké Honcovou a Ninu Jirsíkovou, výtvarníky Ondřeje Sekoru, Josefa Weniga, Zdeňka Adlera. V obměňujícím se kolektivu mladičkých herců začínali Alena Kreuzmannová, Karel Richter, Rudolf Hrušínský, Antonín Jedlička, Vladimír Salač, Zdeněk Řehoř a Karel Pech.
Od roku 1943 vedla Mellanová v divadle tzv. Pokusný soubor mládeže, kde připravovala mladé lidi mezi patnácti a osmnácti lety pro práci v divadle. V roce 1944 bylo divadlo přezváno na Pražské divadlo pro mládež, ovšem Jaroslav Mellan své paní pomohl uchránit divadlo před úředním zákazem. Míla v něm působila i po 2. světové válce jako režisérka a umělecká vedoucí (1945-1949). V roce 1949 bylo divadlo znovu přejmenováno na Městské divadlo pro mládež (resp. Divadlo pro děti a mládež) a přesídlilo do divadla Akropolis, následně do Dlouhé třídy (později Divadlo Jiřího Wolkera). Mellanová se mu dále věnovala jako režisérka a dramaturgyně. Zdravotní problémy ji přinutily odejít z této scény v roce 1951, její další vedení však mohla s důvěrou svěřit mladším kolegům.
Neodpočívala však. Pohostinsky režírovala Vesnické divadlo (1949-1952). Pokračovala ve spolupráci s rozhlasem, mezi jinými nahrávkami třeba na sérii Pohádek tetinky Švitorkové (1957). Psala; k divadelním i loutkovým hrám a k příběhům psa Džina přidala orientální pohádky či biografie Elišky Krásnohorské a Josefa Skupy, který ji pozval jako dramaturgyni a loutkoherečku do svého Divadle Spejbla a Hurvínka (1951-1960). Od roku 1953 externě vyučovala na loutkářské katedře Divadelní fakulty AMU a podílela se učebnici Loutkové divadlo (vyšla po její smrti v roce 1965 ve Státním pedagogickém nakladatelství). Svoji životní dráhu uzavřela v pobočné scéně Ústředního loutkového divadla Sluníčko (1961-1963), kde byla režisérkou a zástupkyní ředitele.
Za zmínku stojí také jediný poválečný návrat Míly Mellanové do světa kinematografie (poslední epizodní roli si zahrála ve snímku Neporažená armáda, 1938). Stala se asistentkou režie oceňovaného mezinárodního filmového projektu Poznamenaní (The Search, 1948). Koordinovala skupinu dětských herců a prosadila obsazení malého Ivana Jandla do ústřední role chlapce, který přežil Osvětim – za svůj výkon získal prestižní americké filmové ocenění Oscar.
Manželé Mellanovi bydleli ve vinohradské Máchově ulici 29. Když Míla Mellanová ovdověla, zdravotně trpěla, stáhla se z veřejného dění. Přesto ještě učila a stále se zajímala o tvorbu pro děti. Její odchod v březnu 1964 zarmoutil celou kulturní obec. Nekrology psaly o „mámě dětského divadla“, jejíž smrtí končí jedna velká éra divadla pro mládež. Nebylo to přesné: vždyť připravila půdu pro jeho poválečný vývoj… a bohatý rozvoj.
Tato významná osobnost naší kultury je pochována se svým mužem na Vyšehradském hřbitově.
Datum vytvoření: 20.2.2026 11:03
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba














