Boris Hybner (Nové Město)
Český mim, herec, klaun, choreograf, dramaturg, režisér, scenárista, autor, filmový producent, profesor na vysoké škole.
Boris Hybner se narodil 5. srpna 1941 ve Vyškově, zemřel 2. dubna 2016 v Praze.
Boris Hybner byl jedním z nejvýznamnějších představitelů moderní české pantomimické školy spolu s Bolkem Polívkou (nar. 1949) a Ctiborem Turbou (nar. 1944). Borisův otec, vynikající kuchař a restauratér ve vyškovské Besedě si přál, aby syn převzal jeho profesi. Jenže mladík navštěvoval představení ve zdejším divadelním sále, hrál na kytaru, věnoval se ragby a lehké atletice. Po maturitě si našel zaměstnání až v litvínovské chemičce. Zaměnil ji za studia na zemědělské škole, následně za pedagogický institut v Gottwaldově (Zlíně), kde založil studentský kabaret Reflektor. Půl roku navštěvoval taneční konzervatoř, pak zvítězila pantomima.
S etudou Saxofonista uspěl v konkurzu do souboru Ladislava Fialky Pantomima Na zábradlí (1964). Vynikající, nicméně konvenčnější mim Fialka navazoval především na francouzskou tradiční němohru. Talentovaný, ambiciózní mladý herec našel místo tvůrčích příležitostí rozpory v uměleckém pojetí. V roce 1965 se rozhodl Fialkův soubor opustit. Nastěhoval se na pověstný „Hanzlberk“, v němž se usídlila umělecká komunita (na fotografii Boris uprostřed skupiny, sedící); zchátralý dům na Vyšehradě (Praha 4-Podolí, Pod Vyšehradem 20) byl zřejmě prvním českým squatem.
Hybner vystupoval v Divadle/Kabaretu Alhambra a v Černém tyjátru loutkáře Jiřího Středy. Nalezl spřízněnou duši v herci nonverbálního divadla Ctiboru Turbovi (nar. 1944). Spolu s mimem Richardem Rýdou (nar. 1940) vytvořili soubor Pantomima Alfréda Jarryho (PAJ), který působil poloamatérsky (1966–68), později profesionálně (1968–72). Originální inscenace přinesly nové pojetí pantomimy, absurdní a černý humor, šokující klaunskou němohru ve stylu americké grotesky, metafory makabrózní i básnivé.
Půlhodinový debut PAJ nesl název Nezabiješ úplně bližního svého (1966) a na podzim téhož roku vyhrál první ročník Festivalu amatérské pantomimy v Litvínově. Pořad posloužil jako základ dvoudílné celovečerní inscenace Harakiri (prosinec 1968). Němý protest proti okupaci se stal kultovní rozbuškou k revoluci ve vývoji němého umění. PAJ krátce spolupracovala s Laternou magikou, vyjížděla na turné do zahraničí. Od roku 1969 však rostlo mezi Hybnerem a Turbou napětí: oba byli silnými osobnostmi a jejich představy o jarryovské pantomimě se lišily.
Na podzim 1971 se v Divadle Na zábradlí podařilo uspořádat druhý ročník Mezinárodního festivalu pantomimy. Naši republiku reprezentovali soubor Fialkův a PAJ. O půl roku později byla PAJ zrušena normalizačními úředníky. Boris Hybner pak spolu s Bolkem Polívkou účinkoval v projektu Ctibora Turby Cirkus Alfred (1974-1979), koncipovaném jako divadelní představení s klaunskou tematikou. V Divadle Rokoko Hybner uvedl autorskou inscenaci Na konci zahrady jménem Hollywood (1975) - tematickou i formální inspiraci poskytla éra němého filmu. Premiérou přepracované verze v divadle Atelier v klubu Olympik ve Spálené ulici (nyní Studio Ypsilon) zahájil činnost pantomimického souboru Originální společnost němé grotesky GAG (1978-1996).
Na konci zahrady jménem Hollywood vycházelo z reálných osudů filmové společnosti Macka Sennetta. Hybner inscenaci upravil do trilogie celovečerních grotesek s filmovými projekcemi na principu Laterny magiky: Gagman 1975, Hvězdy 1979 a Pentimento 1980. Ztělesnil v ní originální typ Gagmana jménem Al. Představení byla mimořádně úspěšná také v zahraničí a vedla k natočení šestidílného televizního seriálu Gagman (scénář Boris Hybner, režie Juraj Herz, 1987). Dílo bylo v témže roce oceněno Stříbrnou růží na mezinárodním televizním festivalu zábavných pořadů v Montreux.
Hybner vystupoval také jako sólista nebo host - mimo dříve jmenovaných i Městská divadla pražská, Divadlo na provázku, Národní divadlo, často ve vlastních pantomimických pořadech (Concerto Grosso či Někdo to rád Horror). V roce 1990 Hybner zřídil v paláci Metro soukromé divadlo Studio Gag, které fungovalo šest sezon. Paralelně vytvořil soubor Laterna grotesca, s nímž uvedl ve vlastní režii Žil byl Hollywood (1995, filmová část V. Tauš).
Hrál ve dvaceti sedmi zemích tří kontinentů, zčásti s ruským klaunem Slávou Poluninem v jeho proslulé Snow Show. Natočil řadu filmů ve Finsku, v Itálii, ve Francii, Irsku, Mexiku. S Viktorem Taušem založil produkční filmovou společnost GagStones (1995) a podílel se na scénáři filmu o narkomanech Kanárek, který produkoval.
Od roku 1968 účinkoval ve filmech v rolích většinou epizodních – ale v jeho podání vždy výrazných, v dokumentech (např. Příběhy slavných), v televizních seriálech (Dlouhá bílá stopa, Nevinné lži, Škoda lásky, Kancelář Blaník) a v zábavných pořadech (Možná přijde i kouzelník, Manéž Bolka Polívky a četné další). Ústřední postavu si zahrál po boku Miloše Kopeckého v detektivní parodii Bergman a Bergman, detektivní kancelář (1984). Vystoupil ve snímcích Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Pelíšky, Pupendo, Poslední vlak aj.). Naposledy si zahrál drobnou roli archiváře ve filmu Rudý kapitán (2016).
Na HAMU (Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění) převzal katedru nonverbálního a komediálního divadla (1999), založenou Ctiborem Turbou a v roce 2009 přejmenovanou na katedru pantomimy. V té době se ve spolupráci s novinářem Borisem Dočekalem zrodila knížka nostalgických vzpomínek a deníkových záznamů z cest Clownovo pozdní blues (Listen, 2002). Doprovázejí ji ilustrace a fotografie mimovy dcery, herečky Vandy Hybnerové. V roce 2010 profesor Boris Hybner opustil fakultu, ale také obdržel cenu Thálie za celoživotní dílo v oboru pantomimy.
Zápasil s vážnými problémy s alkoholem; překonal je silnou vůlí. Pak se objevila rakovina tlustého střeva – zvítězil i nad ní za cenu umělého vývodu (stomie). Navštěvoval stomiky (pacienty s vývodem) a dodával jim optimismus, aktivně se podílel na prevenci rakoviny tlustého střeva. Drsné zkušenosti s nemocí vtělil do umělecké tvorby. V knize příběhů WC Pocket Revue (Grada, 2016), kterou sám ilustroval, předává své životní krédo o významu pozitivního vidění světa, nadsázky a humoru. Trauma s rakovinou a zároveň i vzpomínky na Ctibora Turbu a Bolka Polívku inspirovaly tragikomický film Klauni (režie Viktor Tauš, 2013). Kromě námětu snímku pro něj vytvořil choreografii, Hybnerovo alter ego představoval Oldřich Kaiser.
Stále pracoval na scénářích a libretech pantomim, vymýšlel projekty, s dcerou, známou divadelní filmovou a televizní herečkou Vandou Hybnerovou, účinkoval v seriálu Přístav. Po Velikonocích 2016 Borise Hybnera postihly dva infarkty po sobě. Po krátké hospitalizaci zemřel. O rok později mu městská část Praha 5 udělila čestné občanství in memoriam. Do r. 2003 bydlel Boris Hybner v Praze 2, ve Vyšehradské ul. 1407/10 v Podskalí.
„Tanec je hudba těla; pantomima je slovo těla.“
Boris Hybner
Datum vytvoření: 19.4.2024 9:00
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba