Jaroslav Mellan

Životním prostorem JUDr. Jaroslava Mellana zůstaly jeho rodné Vinohrady, brilantně vykonávanou profesí advokacie, láskou divadlo, jeho zájmem lidské osudy. Ztělesňoval skutečnost, že lékaři a právníci často inklinují k Múzám, zejména literárním a divadelním.   

Mellanův otec Ferdinand pocházel z pražské obchodnické rodiny, ale nechybělo mu sociální cítění. Malý Jaroslav začal navštěvovat lyceum v Příbrami, maturoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze (1908). O čtyři roky dříve Mellan senior inicioval stavbu Českých feriálních osad v Luži u Vysokého Mýta (okres Chrudim), určenou pro letní pobyt dětí ze sociálně slabších pražských rodin (dnes budova školy v Žižkově ulici); tehdy se Jaroslav seznámil s Luží poprvé.

Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1908-1912), o dva roky později složil rigorózní zkoušku a získal titul doktora všeobecného práva. Čerstvě promovaný JUDr. Mellan se vzápětí ocitl ve víru vypuknuvší Velké války. Řízením náhody se podruhé ocitl v Luži – táž budova, zamýšlená coby ozdravovna, se změnila ve vojenský lazaret a mladý právník v jeho administrátora. V roce 1916 Mellana převeleli do Brucku nad Murou ve Štýrsku a poté k vojenskému diviznímu soudu v Praze. Fronta jej minula.

Od roku 1921 vedl v Praze vlastní advokátní kancelář. Působil především jako obhájce ve věcech trestních, vysloužil si slávu nejen pro svoji výmluvnost (což zakládá i literární nadání), ale rovněž jako jeden z nejlepších znalců vojenského a trestního práva. Příběhy, s nimiž se ve své praxi setkával, mladého advokáta inspirovaly. Začínal prozaickými texty, zejména povídkami, které zveřejňoval ve studentských časopisech a později v denním tisku. Publikoval v renomovaných časopisech a novinách: Humoristické listy, Vesna, Zemědělské listy, Hlas národ, Lada, Polední list, Právo lidu aj.

Publikační úspěch dr. Mellana povzbudil. Rozhodl se autentické soudní, kriminální a psychiatrické případy zpracovat dramaticky. Vždyť inklinoval k divadlu už od studentských let, věnoval mu mnoho volného času a pokoušel se psát dramata (Vyhraný ženich, 1905; Nebeské nesnáze, 1910; historická aktovka Převor Božetěch podle povídky Třebízského, 1914). Jaroslavovou manželkou se stala Miloslava Mrázková, známá pak jako Míla Mellanová, průkopnice českého divadla pro mládež a zakladatelka prvního pražského profesionálního souboru hrajícího pro děti.

Mellanova vlastní existence se točila kolem Prahy, ale ústředním bod jeho amatérské, nicméně profesionálně kvalitní tvorby představovala Luže a nová budova místního divadla (sokolovna ,1926). Stal se čestným členem zdejší Jednoty divadelních ochotníků Jaroslav (působí dodnes!), hercem, režisérem a dramatickým autorem divadelních her s psychologickým zaměřením, které v Luži obvykle mívaly premiéru. I v době trvalého pobytu v Praze hrál se souborem Jaroslav v řadě inscenací z naší i světové tvorby, připojovala se i jeho paní Míla. Byl mecenášem a přítelem lužských spolupracovníků

Jaroslav Mellan kráčel ve stopách tehdy oblíbeného Ibsenova díla, ke kterému se poznatky ze soudních síní a kriminálních kauz hodily. Převedl je do roviny neobvyklého a vzrušujícího dramatu, v němž z úpadku a provinění mohla vést cesta k duchovní obrodě (v roce 1936 První pacientka, Prohrané vítězství a Kriminál, v roce 1940 Protijed). Rozhodně se mu v nich dařilo lépe než při pokusech o vesnické veselohry s morálním akcentem (Testament, 1936)..Některá svá dramata, rozhodně zručně a poctivě vytvořená, sám také inscenoval a ztvárnil hlavní postavy; jednalo se o efektní role vnitřně rozpolcených (a Ibsenovým vlivem poznamenaných) hrdinů. (Například Poslední přítelkyně, 1929; Dům na samotě, 1931; U 13 se pohřešuje, 1931; Lidská spravedlnost, 1933; Kdyby se mrtví znovu vraceli, 1936; aj.).

V Mellanově bibliografii nalezneme čistě odbornou práci (Trestní řízení v praksi, 1941), povídky a črty na motivy zajímavých (nejen) kriminálních případů (Opuštěnci boží: povídky z blázince, 1929, Vzpomínky ze soudní síně i odjinud, 1946)a rovněž knihy, které bychom dnes zařadily jako kategorie „osobnostní rozvoj“. Diptych Myšlenek a podnětů k sebevědomí čerpá z autorem sebraných aforismů a přísloví, ale také z vlastních prožitků a zkušeností: Mluviti zlato…, 1941; Mlčeti stříbro…, 1947.

Jaroslav Mellan odpočívá vedle své manželky v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově. V Luži na něj dodnes nezapomněli.