Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl se narodil hudebníkovi u 28. pěšího pluku, Františku Tillovi a jeho ženě Barboře. Od roku 1823 studoval Akademické gymnázium na Starém Městě v Praze, po pěti letech se pokračoval v Hradci Králové, kde se seznámil s  Václavem Klimentem Klicperou. Studoval ještě filozofii v Praze, tu ale nedokončil.

Začal hrát u Hilmerovy kočovné společnosti, kde se seznámil s herečkou a zpěvačkou Magdalenou Forchheimovou, s níž se v roce 1839 oženil. Po dvou letech se vrátil do Prahy.

Dítě, které čekali, se narodilo mrtvé, Magdalena poté již děti mít nemohla. Tylův další soukromý život vešel ve známost. Brzy se totiž začal stýkat s Magdaleninou mladší sestrou Annou Rajskou, s níž měl nakonec devět dětí. Ty vychovávala Magdalena a vznikl tak neobvyklý manželský trojúhelník. Po jeho smrti se Anna provdala za spisovatele J. L. Turnovského, pozdějšího ředitele Ústřední Matice školské.

Tyl v Praze pracoval jako účetní, věnoval se dál divadlu a novinařině. Od roku 1833 vedl časopis Jindy a nyní, pozdější Květy české. Na návrh Františka Palackého se název periodika v roce 1835 změnil na Květy. Pracoval i v jiných časopisech.

V roce 1833 založil společně s dalšími umělci (K. H. Mácha, K. S. Amerling, a další) na Malé Straně Kajetánské divadlo, které hrálo hlavně české autory. V prosinci 1834 byla uvedena ve Stavovském divadle jeho slavná Fidlovačka a o rok později sestavil společnost českých ochotníků, kteří ve Stavovském divadle hráli. Zde Tyl poté působil do roku 1851 jako dramatik. Byl oceněn Maticí českou, stal se miláčkem národa, organizoval český kulturní život, pořádal i plesy.

 Tyl byl činný i politicky, v revolučním roce 1848 byl členem Svatováclavského výboru, byl spoluzakladatelem Slovanské lípy a byl zvolen na rakouský Říšský sněm.

Musel uživit svou velkou rodinu, proto začal psát oslavné texty na mocnáře. Dluhy však narůstaly, byl propuštěn z divadla a nakonec zemřel v chudobě. Je pochován v Plzni.

V prostoru ohraničeném dnešním Národním muzeem a Slezskou a Kladskou ulicí v Praze 2 se za osmdesát let, tedy v období mezi rokem 1850 a 1930, vystřídalo více než deset letních scén. Od roku 1849 do roku 1885 bylo v šesti arénách (Pštrosska, Novoměstské divadlo, Kravín, Aréna na hradbách, Národní aréna a Nové české divadlo) odehráno celkem 5331 představení – a to se hrálo pouze v létě! Vzhledem k tomu, že arény pojaly velký počet diváků (kolem 800 na jedno představení), lze vypočítat, že v uvedeném období navštívilo arény na Královských Vinohradech více než čtyři miliony lidí. Pražané se do vinohradských arén naučili chodit nejen kvůli repertoáru, ale také za „svými“ oblíbenými herci. Mezi miláčky publika nejstarší vinohradské arény, Pštrosky, patřili například herec a režisér Josef Jiří Kolár, František Krumlovský, Jan Kaška, osobně zde svou hru uvedl i Josef Kajetán Tyl.

V Praze 2 je po J. K. Tylovi pojmenováno Tylovo náměstí. Na Vyšehradském hřbitově je pochována jedna z jeho dcer, také herečka, Eliška