Dřevěné divadlo Pštroska

Divadlo Pštroska, Vinohradská (Vinohrady)

Heinovka

Nejstarší vinohradská aréna se nacházela v zahradě Pštroska, poblíž jihozápadního cípu dnešních Riegrových sadů. Zahrada již dříve byla mezi Pražany oblíbená nejen svými lázněmi, ale především vyhlášeným zájezdním hostincem, kam se chodilo na dobře vychlazené košířské pivo a v létě se sem sjížděli komedianti ze všech koutů Čech.

Sdílet

Historie

Dne 11. srpna 1849 bylo na pozemcích bývalé usedlosti a krásné zahrady Pštroska (někdy se píše i se dvěma „s“ Pštrosska) otevřeno dřevěné divadlo a o nedělích se tu konaly nejrozmanitější zábavy. Vznikla na popud dvou herců Stavovského divadla, Forsta a Viléma Graua, jako podnikatelský záměr pro české divadelníky. Mezi „miláčky publika“ této nejstarší vinohradské arény patřil například Josef Jiří Kolár (vl. jménem Kolář), František Krumlovský, Jan Kaška a osobně zde svou hru uvedl i Josef Kajetán Tyl.

Zahrada Pštroska byla ve třicátých letech 19. století ještě známá také jako Křížovka: „Hostinec se stal oblíbeným výletním místem Pražanů, zvláště když kolem něj bývalo dosti různých atrakcí, kolotoče, loutková divadélka, jarmareční zpěváci, komedianti a kramář...“ A tak bylo zcela pochopitelné, že první aréna bude postavena právě na tomto oblíbeném místě.

Aréna ve Pštrosce, nesoucí název Královské Stavovské letní divadlo, byla otevřena zásluhou Aloise Pravoslava Trojana v sobotu 11. srpna 1849 (to je jen několik měsíců po vytvoření obce Královské Vinohrady) představením Jiříkovo vidění Josefa Kajetána Tyla. Autor sám přednesl i úvodní proslov.

Budova divadla (které se nacházelo mezi dnešními ulicemi Vinohradská, Balbínova a Anny Letenské, přibližně v místech pozdější Heinovy arény), byla zbudována ze silných trámů, obita prkny a nebyla zastřešena. Hlediště mělo tvar podkovy, na jejímž otevřeném konci se nacházelo jeviště. Byla poměrně rozlehlá – délka činila 77,86 m a šířka 32,23 m. Hlediště mělo tři galerie a do každé vedl samostatný vchod. Do arény se vešlo na 3000 návštěvníků, před jevištěm (o rozměrech 56,9 × 17,17 m) byl vyhrazen prostor pro orchestr.

Divadlo

Aréna ve Pštrosce stanovila řadu zásad, které byly následně dodržovány ve všech vinohradských arénách. Například to byl zvyk s vracením vstupného - pokud začalo pršet do konce prvního jednáním, přestalo se hrát a vstupenky platily na náhradní představení. Začalo-li pršet až v průběhu druhého jednání, diváci neměli na náhradu nárok. Každé představení se v Praze ohlašovalo originálním způsobem: na Koňské bráně visel prapor a na několika určených místech Prahy (například na věžích Karlova mostu nebo na Prašné bráně) se třepetaly praporky a zvaly diváky na představení. Občas bývalo vyvěšování vlajek spojeno ještě s výstřelem z karabiny, „aby byla Praha informována i zvukově“.

Původní záměr hrát třikrát týdně česká představení vzal brzy „za své“, neboť správa arény začínala dávat přednost lukrativnějším atrakcím, jako byli kouzelníci, varietní komici či trpaslíci a česká představení se odehrávala jen nepravidelně. Přesto zde bylo za 13 sezón odehráno 205 českých představení, velký úspěch měly především hry Klicperovy a Tylovy. V roce 1861 byla Aréna ve Pštrosce již natolik sešlá, že nezbývalo než ji zbořit.

Osm let po zbourání původní arény postavil v roce 1869 ve Pštrosce novou arénu Pavel Švanda ze Semčic, v té době ředitel plzeňského divadla, mj. zakladatel známého smíchovského divadla, který vedl i nedaleké divadlo Národní aréna. Stavba vznikla podle projektu stavitele Josefa Niklase. V letech 1875-1876 se hrálo také v divadle Teatro salone italiano ve Škrétově ulici. Nové Švandovo divadlo, původně české a posléze německé, bylo časem sice různě přestavováno a modernizováno, ale ve své podstatě vydrželo až do roku 1910. Nalezli bychom ho v místech dnešní Vinohradské ulice čp. 35/21, kde se nachází Restaurace Hajnovka. Během dvou let, kdy Pavel Švanda arénu provozoval, zařazoval do repertoáru zejména činohru a operetu, ale nevyhýbal se ani opeře. Po dvou sezónách ji prodal německému továrníkovi Fr. Jul. Heinovi. Tím skončila éra české arény a začíná historie arény německé.

Heinovka

Heinova aréna (oficiálně Německé letní divadlo Heinovka) zahájila činnost v roce 1871. František Julius Heine nechal arénu přestavět a postupně ji modernizoval. Projekt na přestavbu arény vypracoval profesor techniky arch. Josef Niklas (1817–1877), mimo jiné autor dřevěného Novoměstského divadla, stávajícího v místech dnešní Státní opery nebo Národní arény. Modernizace spočívala mimo jiné ve vybudování pohyblivé střechy z plechu se žaluziemi po stranách nad hledištěm. Střecha byla na kolečkách a v případě nepříznivého počasí mohla být vysunuta. Divadlo tak přestalo být závislé na počasí. Interiér arény byl osvětlen plynovými lampami. Heinova aréna zanikla až v roce 1910.

Heine mezitím koupil ještě ostatní pozemky bývalé usedlosti Pštroska. Pozemek téměř celý rozparceloval a prodal na stavební pozemky. Dnes tu stojí vysoké činžovní domy. Na části, kterou si nechal, postavil v roce 1887 německý národní dům s velkým hostincem a s prostorným sálem. Po něm se nazýval Heinovka. Byl na rohu Vinohradské a Balbínovy ulice. V letech 1896–1948 se dnešní ulice Anny Letenské podle divadla jmenovala Ve Pštrosce a také Ve Strosce.

Galerie: 
Přestavěná Heinova aréna (archiv MILPO)
Nároží Vinohradské a Italské ulice v únoru 2021. Bývala tu Heinova aréna (foto D. Broncová, r. 2021)
Ulice Ve Strosce, jak se dříve jmenovala
Na mapě je zhruba uprostřed vyznačena ulice Ve Pštrosce i aréna ve tvaru podkovy
Katastrální území

Název: Divadlo Pštroska

Umístění: blok domů mezi Vinohradskou a Italskou 

Otevření: 1849

Architekt: Josef Niklas, Josef Svoboda, Antonín Kutina

Zbořeno: 1861

Adresa
Vinohradská 35/21
12000 Praha 2
Česká republika
50° 4' 41.4264" N, 14° 26' 10.2912" E
Odkazy a literatura:
KOVÁŘÍK, V.: Literární toulky Prahou. Praha : Albatros 1988.
POLÁK, M.,., SLAVÍKOVÁ, J.: Město královské Vinohrady. Praha : MILPO MEDIA 2009.
Datum poslední aktualizace: 3.5.2021 12:30
Datum vytvoření: 23.3.2021 16:33

Mohlo by vás zajímat