Divadlo Pštroska, Vinohradská (Vinohrady)

Historie

Dne 11. srpna 1849 bylo na pozemcích bývalé usedlosti a krásné zahrady Pštroska (někdy se píše i se dvěma „s“ Pštrosska) otevřeno dřevěné divadlo a o nedělích se tu konaly nejrozmanitější zábavy. Vznikla na popud dvou herců Stavovského divadla, Forsta a Viléma Graua, jako podnikatelský záměr pro české divadelníky. Mezi „miláčky publika“ této nejstarší vinohradské arény patřil například Josef Jiří Kolár (vl. jménem Kolář), František Krumlovský, Jan Kaška a osobně zde svou hru uvedl i Josef Kajetán Tyl.

Zahrada Pštroska byla ve třicátých letech 19. století ještě známá také jako Křížovka: „Hostinec se stal oblíbeným výletním místem Pražanů, zvláště když kolem něj bývalo dosti různých atrakcí, kolotoče, loutková divadélka, jarmareční zpěváci, komedianti a kramář...“ A tak bylo zcela pochopitelné, že první aréna bude postavena právě na tomto oblíbeném místě.

Aréna ve Pštrosce, nesoucí název Královské Stavovské letní divadlo, byla otevřena zásluhou Aloise Pravoslava Trojana v sobotu 11. srpna 1849 (to je jen několik měsíců po vytvoření obce Královské Vinohrady) představením Jiříkovo vidění Josefa Kajetána Tyla. Autor sám přednesl i úvodní proslov.

Budova divadla (které se nacházelo mezi dnešními ulicemi Vinohradská, Balbínova a Anny Letenské, přibližně v místech pozdější Heinovy arény), byla zbudována ze silných trámů, obita prkny a nebyla zastřešena. Hlediště mělo tvar podkovy, na jejímž otevřeném konci se nacházelo jeviště. Byla poměrně rozlehlá – délka činila 77 ,86 m a šířka 32 ,23 m. Hlediště mělo tři galerie a do každé vedl samostatný vchod. Do arény se vešlo na 3000 návštěvníků, před jevištěm (o rozměrech 56 ,9 × 17 ,17 m) byl vyhrazen prostor pro orchestr.

Divadlo

Aréna ve Pštrosce stanovila řadu zásad, které byly následně dodržovány ve všech vinohradských arénách. Například to byl zvyk s vracením vstupného - pokud začalo pršet do konce prvního jednáním, přestalo se hrát a vstupenky platily na náhradní představení. Začalo-li pršet až v průběhu druhého jednání, diváci neměli na náhradu nárok. Každé představení se v Praze ohlašovalo originálním způsobem: na Koňské bráně visel prapor a na několika určených místech Prahy (například na věžích Karlova mostu nebo na Prašné bráně) se třepetaly praporky a zvaly diváky na představení. Občas bývalo vyvěšování vlajek spojeno ještě s výstřelem z karabiny, „aby byla Praha informována i zvukově“.

Původní záměr hrát třikrát týdně česká představení vzal brzy „za své“, neboť správa arény začínala dávat přednost lukrativnějším atrakcím, jako byli kouzelníci, varietní komici či trpaslíci a česká představení se odehrávala jen nepravidelně. Přesto zde bylo za 13 sezón odehráno 205 českých představení, velký úspěch měly především hry Klicperovy a Tylovy. V roce 1861 byla Aréna ve Pštrosce již natolik sešlá, že nezbývalo než ji zbořit.

Osm let po zbourání původní arény postavil v roce 1869 ve Pštrosce novou arénu Pavel Švanda ze Semčic, v té době ředitel plzeňského divadla, mj. zakladatel známého smíchovského divadla, který vedl i nedaleké divadlo Národní aréna. Stavba vznikla podle projektu stavitele Josefa Niklase. V letech 1875-1876 se hrálo také v divadle Teatro salone italiano ve Škrétově ulici. Nové Švandovo divadlo, původně české a posléze německé, bylo časem sice různě přestavováno a modernizováno, ale ve své podstatě vydrželo až do roku 1910. Nalezli bychom ho v místech dnešní Vinohradské ulice č.p. 35/21, kde se nachází Restaurace Hajnovka. Během dvou let, kdy Pavel Švanda arénu provozoval, zařazoval do repertoáru zejména činohru a operetu, ale nevyhýbal se ani opeře. Po dvou sezónách ji prodal německému továrníkovi Fr. Jul. Heinovi. Tím skončila éra české arény a začíná historie arény německé.

Heinovka

Heinova aréna (oficiálně Německé letní divadlo Heinovka) zahájila činnost v roce 1871. František Julius Heine nechal arénu přestavět a postupně ji modernizoval. Projekt na přestavbu arény vypracoval profesor techniky arch. Josef Niklas (1817–1877), mimo jiné autor dřevěného Novoměstského divadla, stávajícího v místech dnešní Státní opery nebo Národní arény. Modernizace spočívala mimo jiné ve vybudování pohyblivé střechy z plechu se žaluziemi po stranách nad hledištěm. Střecha byla na kolečkách a v případě nepříznivého počasí mohla být vysunuta. Divadlo tak přestalo být závislé na počasí. Interiér arény byl osvětlen plynovými lampami. Heinova aréna zanikla až v roce 1910.

Heine mezitím koupil ještě ostatní pozemky bývalé usedlosti Pštroska. Pozemek téměř celý rozparceloval a prodal na stavební pozemky. Dnes tu stojí vysoké činžovní domy. Na části, kterou si nechal, postavil v roce 1887 německý národní dům s velkým hostincem a s prostorným sálem. Po něm se nazýval Heinovka. Byl na rohu Vinohradské a Balbínovy ulice. V letech 1896–1948 se dnešní ulice Anny Letenské podle divadla jmenovala Ve Pštrosce a také Ve Strosce.