Aréna na hradbách (Nové Město)

Historie

Nezastavěné území Královských Vinohrad na konci 19. století, tento pomyslný nedostatek, se ukázalo naopak velkou předností a prostor se nečekaně stal domovem pro mnoho arén a měl bohatou divadelní tradici. Mezi Národním muzeem a Slezskou a Kladskou ulicí se za necelých sto let, tedy v období mezi lety 1850 a 1930, vystřídalo více než deset letních scén. Od roku 1849 do roku 1885 (tj. pouhých 36 let) bylo v šesti arénách (Pštroska, Novoměstské divadlo, Kravín, Aréna na hradbách, Národní aréna a Nové české divadlo) odehráno celkem 5331 představení - a to se hrálo pouze v létě. Navštívilo je přes 4 miliony lidí.

V polovině sedmdesátých let 19. století se vedly velké spory mezi mladočechy a staročechy o vedení správy zemského divadla. Mladočeši měli ve sporu navrch, proto si staročeši koupili Arénu na hradbách. Ta byla postavena v roce 1869 nad Koňskou branou, na baště č. XXVI, sv. Štěpána. Dnes je to území Nového Města.

Stavba

Arénu na hradbách dalo vybudovat Družstvo Královského zemského českého divadla na návrh místopředsedy A. Čížka. Projekt zhotovil stavitel Josef Niklas. Dřevěná budova měla kamennou podezdívku. Aréna byla 35,3 m dlouhá, 10 m vysoká a výška nápadných věží dosahovala 15 m. Hlediště bylo 28 m dlouhé a 21,8 m široké. Kryté jeviště měřilo 19 × 30 m. Od orchestru ho oddělovala rampa živých květin. Po stranách arény byly galerie a vnější koridory. Představení mohlo shlédnout až 1200 diváků. V aréně se smělo v dolních prostorách na místech k stání i kouřit. Proto sem „i kuřáci rádi chodili“, jak vzpomíná Ignát Herrmann. Píše také, že „bylo lze v meziaktí zaskočit do malé kavárny a restaurace Bayerovy, která stála hned pod arénou…“. Na čtyřech věžích viditelných z celé Prahy vlály červenobílé prapory a oznamovaly, že se ten den hraje. Po zbourání městských hradeb v roce 1875 bylo divadlo rozebráno a materiál byl použit na jinou scénu - Národní arénu.

Divadlo

Divadelní sezonu zahájil 15. července 1869 slavnostní proslov a premiéra hry Mravenci, kterou napsal herec, režisér, překladatel a spisovatel Josef Jiří Kolár (1812–1896). Po představení následoval balet Starý a Nový věk. V repertoáru převládaly operety a frašky. Vystupovali v nich tehdejší přední členové zemské scény (Prozatímního divadla), zvláště pak trojice komiků J. Frankovský, Jindřich Mošna a F. F. Šamberk, kteří „prováděli své podařené kousky tak, že se obecenstvo šlo na ně podívat i několikrát po sobě a vždy znovu a znovu se výborně bavilo. Vždyť i známý tragéd Seifert vystupoval v operetě a zpíval.“ Celá Praha si prý pak prozpěvovala melodie z Trebizontské princezny.

Sedm letních sezón v Aréně na hradbách mělo ve vývoji pražského divadelnictví zásadní význam. Na zdejší improvizované komedie a autorské herectví později navázaly tzv. malé scény a avantgardní divadla. Díky Aréně na hradbách se rozšířil i provoz Prozatímního divadla asi o 160 představení ročně a hlavně také jeho divácká základna o vrstvy, které by do reprezentativního kamenného divadla asi ani nepřišly.

O datu posledního představení se vedou spory. Engelmüllerův Divadelní slovník uvádí 3. října 1875, ale podle oznámení v Národních listech se tak stalo již 4. června téhož roku. Jisté je, že v roce 1875 byla aréna při likvidování hradeb rovněž zbourána.

Staročeské divadelní družstvo se tak muselo poohlédnout po novém pozemku, který našlo na volném poli proti Pštrosce (přibližně v místech dnešní křižovatky ulic Vinohradské, Italské, Římské a Balbínovy), kde byla v roce 1876 otevřena Národní aréna.