Josef Niklas

Josef Niklas se narodil ve Volyni v okrese Strakonice dne 11. března 1817. Do školy chodil v Českém Krumlově, poté se stal studentem na pražském Polytechnickém ústavu, který se mnohem později, v roce 1874, přestěhoval do nové budovy na Karlově náměstí (ČVUT). Učil se u prof. Karla Wiesenfelda. Po absolvování vysoké školy v roce 1836 začal pracovat u stavitele Heinricha J. Frenzla v Praze. Od roku 1840 praktikoval u stavitele L. Mayera ve Vídni. V roce 1845 se vydal na studijní pobyt do Německa, Itálie a Francie. Po návratu se věnoval především technickým výkresům.

V roce 1846 se oženil s Magdalénou Havlovou a měli spolu tři děti. Syn František Niklas byl architektem. Jeho synovcem z manželčiny strany byl významný podnikatel, stavebník Paláce Lucerny a mecenáš kultury Vácslav Havel, dědeček pozdějšího prezidenta Václava Havla.

Josef Niklas se po roce 1849 prosadil jako architekt a stavitel období historismu. Byl asistentem architekta německého původu Bernharda Gruebera, který byl prvním profesorem architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Niklas mu pomáhal na pražské technice, v roce 1850 pak učil kreslení na První české reálce v  Ječné ulici (Reálné gymnázium v Ječné). Tehdy byl jmenován skutečným učitelem kreslení a pozemního stavitelství. Od roku 1864 byl zkušebním komisařem pro civilní měřiče. Posléze byl jmenován profesorem pražské techniky v oboru pozemního stavitelství, učil česky a působil tu až do své smrti. V letech 1871 až 1873 byl jeho asistentem architekt Antonín Wiehl, pozdější osobnost české novorenesance. Z žáků, kteří se později významně prosadili, jmenujme např. Jana Koulu. Na této české části pražské techniky byl J. Niklas v roce 1873-1874 rektorem. 

Dlouhá řada prací Josefa Niklase začíná v roce 1854, kdy přestavěl dům v Hybernské ulici. Stavěl hodně na území Starého Města a také v dalších městech (Strakonice, Benešov, Pelhřimov, Tábor...). Je autorem několika oltářů v kostelích a novogotických úprav kaplí. Zúčastnil se konkurzu na výstavbu nové budovy techniky na Karlově náměstí a na projektu Národního divadla. Za jeho nejvýznamnější dílo se považuje výzdoba interiéru Španělské synagogy v Dušní ulici v Praze 1.

V Praze 2 je Josef Niklas autorem původní výstavné dřevěné budovy  Novoměstského divadla, která vyrostla v letech 1857-1858 na zahradě usedlosti Smetanka. Později byla zbořena, dnes je zde Státní opera Praha. V roce 1869 navrhl novou budovu Švandovy arény známé jako Divadlo Pštroska na Vinohradské třídě. V letech 1872-1874 navrhl stavbu Nového probošství  ve Štulcově ulici č.p. 89 na Vyšehradě v novogotickém slohu a další dva kanovnické domy - rezidence v ulici K Rotundě , č.p. 90 a 91.

Josef Niklas zemřel ve věku 60 let dne 10. října 1877 v Praze na Novém Městě a je pohřben na Olšanských hřbitovech.