Novoměstské divadlo, Wilsonova čp. 101/4 (Vinohrady)

Historie

Zahrada usedlosti Smetanka se táhla původně v místě dnešního kolejiště Hlavního nádraží a po výstavbě nádraží ještě nad kolejemi nad tunelem i za ním směrem k Wilsonově ulici. Zahradě se říkalo také Bachheiblova podle majitelky Františky Bachheiblové, která pozemky začala rozprodávat na stavební parcely. V roce 1858 bylo zde vybudováno na popud ředitele Stavovského divadla Františka Thomé jako jeho pobočka Novoměstské divadlo. Hrálo se tu 26 let, ale budova postupně začala chátrat. V roce 1882 koupil celý pozemek Novoměstského divadla smíchovský továrník Alexander Richter a o rok později jej za stejnou částku 160 000 zlatých postoupil divadelnímu spolku pražských Němců. V roce 1885 bylo Novoměstské divadlo zbořeno. Vzniklo tu Nové německé divadlo, později nazývané jen Pražská německá scéna či Německé divadlo. Bylo otevřeno v lednu 1888 Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští.

V roce 1938 Německý divadelní spolek zrušil provoz a budovu prodal československému státu. Během války bylo divadlo krátce uzavřeno, pak zde hostovaly německé soubory. Při bombardování Prahy v květnu 1945 byla stavba vážně poškozena. Po roce 1945 bylo Německé divadlo přejmenováno na Divadlo 5. května a hrálo se v něm pochopitelně už pouze česky. V roce 1950 bylo opět přejmenováno - na Smetanovo divadlo, od roku 1992 nese název Státní opera Praha a repertoár je zaměřen především na operu a balet.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Puzzle - divadla

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Stavba

Budovu projektoval architekt Josef Niklas, vzorem mu bylo Královské dvorní divadlo v Drážďanech. Stavbu povolila vinohradská obec. Převážně dřevěné divadlo tvořila rozměrná krytá budova, do které se vešlo přes 3000 diváků, při návalu až 4000. Kromě 400 sedadel v přízemí se zde nacházely dvě řady lóží, dva balkony a dvě galerie. Celkem zde bylo 1241 míst k sezení. Byla zde i zahradní restaurace, skrz níž se vcházelo do objektu. Hlediště bylo půlkruhové a zakrývala ho kopule s polokruhovými okny. Osvětlovalo se plynovými lampami, ale již od roku 1882 se začal využívat díky vynálezu R. Božka elektrický proud.

R. 1885 bylo divadlo uzavřeno, pak zbouráno a v letech 1886-1887 zde byla vystavěna Alfonsem Wertmüllerem novorenesanční budova podle plánu vídeňských architektů F. Fellnera a H. Helmera. Podařil se jim zajímavý rozpor ve stavebních slozích, kdy objekt je pojat v pseudorenesančním slohu a interiér je navrhnut ve stylu rokoka. Návrh je nesmírně zdařilý, jde totiž o nejkrásnější pražský divadelní interiér.

Po bombardování r. 1945 musela být budova opravena. Tehdy bylo také restaurováno reprezentační průčelí vyzdobené překrásným štítem od sochaře Th. Friedla, znázorňující skupinu Dionýsova vozu a Thálie.

Divadlo

Hrálo se zde pouze v letních měsících. Repertoár českých představení byl zahájen 25. dubna 1859 Svobodovou veselohrou Karel Škréta, český malíř s úvodním slovem Gustava Pflegra Moravského. Hrály se zde činohry, operety a hlavně opery. Premiérově tu byl uveden i Smetanův Dalibor, za řízení samotného skladatele, a to u příležitosti položení základního kamene Národního divadla dne 16. května 1868. Mezi pozoruhodná vystoupení na scéně Novoměstského divadla patřili Meiningenští, což byl velkovévodský soubor světového formátu, „který provozoval velké hry bez nápovědy“. Účinkovali zde po jistou dobu také manželé Bittnerovi, pozdější vynikající členové Národního divadla. Mezi nezapomenutelné hry patřily davové scény v Juliu Caesarovi, ve Valdštýnovi a v Loupežnících. Odpoledne se hrálo česky, večer německy.

V zimních měsících se v budově pořádaly bazary, vystupoval tu dokonce cirkus, konaly se maškarní bály. Při cirkusových představeních byla sedadla v přízemí vyklizena a místo nich zřízena manéž. Přitom ani nevadil hluk nedalekého nádraží, který pronikal do divadla dřevěnými zdmi. Horší situace vznikaly při činohrách, kdy při napjaté scéně, nebo v opeře při krásné árii, „zahromoval“ příjezd vlaku, provázený pískáním lokomotivy a zvoněním na nástupišti.

V roce 1888 byl prvním ředitelem Nového německého divadla Angelo Neumann, který pro scénu získal významné umělce a brzy pozvedl nové divadlo na vysokou uměleckou úroveň mezinárodního významu. Hrály se v něm zejména německé opery a operety, činohry již méně. O finanční provoz se starali pražští němečtí průmyslníci prostřednictvím Německého divadelního spolku Deutsches Theaterverein. Působila zde celá řada význačných umělců.Dnes je Státní opera součástí Národního divadla.