Vinohradské železniční tunely (Vinohrady)

Historie

Vinohradský železniční tunel byl vybudován jako důležitá součást dráhy Františka Josefa (KFJB), která spojovala Vídeň s Prahou přes České Budějovice a Benešov. V Praze končila na nádraží Františka Josefa, dnešním hlavním nádraží. Trať z Čerčan do Prahy musela překonat mnoho přírodních překážek – Sázavu, Botič a zejména se pak dostat dlouhým tunelem do prostoru budoucího nádraží.

I. tunel

Severní ústí tunelu se nachází u Hlavního nádraží. Jižní ústí leží pod Zvonařkou  resp. Nuselskými schody. Dříve se zde nacházelo nádraží Královské Vinohrady. V blízkosti se nachází kaple sv. Rodiny. 

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, září 2021

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Vybudování tunelu dlouhého 1145 metrů se stalo nejvýznamnější prací tohoto druhu v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Tunel vznikal již jako dvoukolejný, přičemž jedna kolej dráhy Františka Josefa vedla od Vršovic a druhá kolej byla určena pro spojovací dráhu mezi nádražím v Praze a na Smíchově. Stavbou byl pověřen vrchní inženýr Krouský a práce začaly na podzim roku 1869. V ose tunelu byly vyhloubeny dvě kolmé těžní šachty, které sloužily až do prvních let minulého století k odvětrávání. Šachty byly postaveny v dnešní Londýnské ulici, která podle toho získala název Tunelová. Dělníci se potýkali s nepříznivými geologickými podmínkami – naráželi na spodní vody i sypké písky. Velkým úsilím se podařilo v březnu 1871 prorazit první štolu mezi severním portálem a druhou šachtou, o měsíc později i úsek mezi oběma šachtami a o další měsíc později i zbývající úsek mezi první šachtou a nuselským portálem. Tunel byl vyzdíván pískovcovými a žulovými kvádry. Tunel působil problémy udržovacím četám; jeho obezdívka byla totiž ošizena o 15 až 30 cm a klenba nebyla dostatečně chráněna proti účinkům vody, která spolu s kouřovými plyny rozleptávala pískovcové klenáky. K rekonstrukci tunelu ale došlo až v roce 1948, kdy jeho nové žulové ostění bylo uloženo na betonové patky. První parostroj projel tunelem 19. září 1871. Celá dráha mezi Vídní a Prahou byla dokončena podle plánu a 14. prosince 1871 skutečně vjel do zdejšího nádraží první vlak. Přivezl pouhých devět cestujících, ale večerní vlak z Vídně využilo již 56 pasažérů.

Výstavby tunelu se zúčastnil i Moritz Gröbe, který byl nejprve prokuristou a od roku 1869 i společníkem Tomáše Lanny, mladšího bratra Vojtěcha Lanny, a následně i společníkem firmy A. Lanna a J. Schebek. Při úpravě svého libosadu Grébovky musel upravit terén kolem vily (dnešní Havlíčkovy sady). Zemina a skála zde byly totiž odkopány až do výše devíti metrů a rozvezeny na jiná místa parku, aby se svahy staly schůdnými. Prostor s chybějící zeminou pak zasypal horninou vytěženou při výstavbě tunelu a kvalitní ornici přivezl z prostoru budovaného hlavního nádraží. Celkem do sadů navezl ze stavby železnice 60 tisíc povozů zeminy. Získal tak nejen potřebnou zeminu pro svou vinici, ale ještě ušetřil značné peníze díky tomu, že se Grébovka nacházela poměrně blízko stavby.

II. tunel

Postupem doby však přestaly jeho dvě koleje stále vzrůstajícímu provozu stačit a bylo třeba razit další paralelní tunely. S jejich výstavbou začala za druhé světové války firma Kruliš. Prostřední tunel byl dokončen v roce 1944. Stavba třetího tunelu pokračovala ještě po válce, ale roku 1949 byla zastavena. Přes 300 metrů dlouhý úsek se potom používal jen pro výtažné koleje.

III. tunel

Dostavba III. vinohradského tunelu se stala významnou událostí, která ovlivnila provoz hlavního nádraží. SUDOP ji plánoval od druhé poloviny sedmdesátých let 20. století. Roku 1983 se začaly razit dva jednokolejné tunely průměru 7 ,8 m. Ražený rozplet o profilu 140 m² byl budován z otevřené jámy v blízkosti Anglické ulice. Délka rozpletu je 66 metrů, délka jednotlivých tunelů činí 772 a 794 m, raženého dvoukolejného tunelu 34 m a hloubeného dvoukolejného tunelu 6 ,5 m. První slavnostní vlak projel novým tunelem 22. září 1989 za účasti tehdejšího vedoucího stranického tajemníka Miroslava Štěpána a tehdejšího ministra dopravy Podleny, což byla labutí píseň obou funkcionářů.

v roce 2015 byla na zábradlí nad Vinohradskými tunely na Vinohradské ulici umístěna mozaika Pět minut po dvanácté od Jana Lukeše ze skupiny Free Mozaik.