Zvětšit mapu
Zmenšit mapu
Milan Polák

Vinice v Havlíčkových sadech (Vinohrady)

Vinice Grébovka

Historie vinice, která je součástí Havlíčkových sadů, sahá až do 14. století. Je součástí Havlíčkových sadů, které leží mezi ulicemi U Havlíčkových sadů, Rybalkovou a U Vršovického nádraží, jižní hranici tvoří potok Botič.

Sdílet

Ve 14. století vlastnil pozemek podle archiválií opat vilémovského kláštera Jaroslav. Od něj vinici koupil roku 1323 staroměstský měšťan Albert Štuk. Druhá vinice i s potokem Botičem a jeho břehem patřila na počátku 15. století německým křižovníkům od kostela sv. Benedikta na Starém Městě, kteří ji roku 1409 prodali Petru Meziříčskému. Právě na ní byla v 19. století postavena zdejší honosná vila Moritze Gröbeho.

Na přelomu 16. a 17. století byly při těchto vinicích vybudovány dvě usedlosti, Horní Landhauska (čp. 59) a Dolní Landhauska (čp. 60). V době svého vzniku však byly známy jako Halířovský grunt. Horní Landhausku bychom našli v blízkosti horního vchodu do Grébovky a dolní leží v údolí nedaleko Botiče. Po třicetileté válce patřily objekty a pozemky obou usedlostí jezuitskému řádu, který je využíval jako letní dům – odtud název obou usedlostí. Horní stávala poblíž budoucí vily, dolní skutečně dole u Botiče. V té vyšší části se nacházely ještě další dvě viniční usedlosti – Větrovka a Hamáčková (čp. 55). Ta se rozprostírala v severozápadní části dnešních Havlíčkových sadů. Na sklonku 18. století ji nějaký čas vlastnil i baron Jakub Wimmer.

Počátkem 19. století byly objekty s poli a vinicemi majetkem Františka Václava Pachty z Rájova – odtud další pojmenování Pachtův dvůr. Z dalších majitelů zmiňujeme dvorního radu dr. Josefa Lumbeho (1801–1875), který je získal při exekuci majetku zesnulého barona Jakuba Wimmera. Josef Lumbe nechal obě budovy Horní i Dolní Landhausky stavebně upravit a část vinice a zahrady proměnil v sady a nechal vystavět obytnou budovu.

Roku 1870 získal takto upravenou nejprve Horní a následně i Dolní Landhausku Moritz Gröbe a přikoupil k nim i části pozemků vinic Vondračky (dochovaná usedlost v dnešní Perucké ulici), Hamáčkové a Grünwaldky a na vyvýšené terase si zbudoval novou vilu a vytvořil nebývale okázalou zahradu. Jižní svah pod vilou byl po zavezení lomu přeměněn ve vinohrad s vinnými sklepy, byl zde postaven Viniční altán, který zároveň plnil funkci hudebního pavilonu, navíc odsud byl vždy příjemný rozhled. Autorem altánu, ohradních zdí a bran je Josef Schulz. Hlavní pěstitelské úsilí Gröbe vynaložil na pěstování révy. Současná podoba vinice v terénním zlomu pod vilou pochází právě z konce 19. století.

Po smrti Moritze Gröbeho byl v roce 1896 park zpřístupněn veřejnosti, ale již v roce 1902 byla vila pronajata vnučce císaře Františka Josefa I. a jejímu manželovi Karlu Ottovi knížeti Windischgrätzemu, kteří areál zase uzavřeli. V roce 1905 přešel majetek pražské obci, park byl v roce 1906 opět otevřen pro veřejnost a na vinici se zase úspěšně pěstovala vinná réva. Od roku 1909 bývaly první hrozny společně s přípitkem předávány pražskému primátorovi. Vinici se tehdy říkalo Primátorská. Aby se sady oddělily od nově vznikajících činžovních domů v jejich těsné blízkosti, dostaly nové oplocení a byly přejmenovány podle českého básníka, novináře a politika Karla Havlíčka Borovského na Havlíčkovy sady.

Na vinohradu se pěstovala Frankovka, Burgundské, Svatovavřinecké, Sylvánské, Ryzlink a Tramín. Měl rozlohu 1,7 ha. Po první světové válce byl v tak žalostném stavu, že se v roce 1926 uvažovalo o jeho zrušení a založení ovocného sadu. Byl však zachráněn a opraven. Bylo sem vysázeno 4000 nových sazenic révy, zmlazeny keře a díky hnojení se úroda hroznů v roce 1928 výrazně zvýšila. V roce 1935 přibylo dalších 2000 sazenic. Tehdy vinice uchovávala specifické druhy severních vinařských oblastí: Burgundské bílé, modré a šedé, chrupku, Portugalské, Svatovavřinecké, z bílých vín Tramín, Sylvánské a Ryzlink.

Po druhé světové válce a bombardování Prahy v únoru 1945 byl vinohrad poničen a pomalu chátral, keře révy nebyly omlazovány a vinohrad byl téměř volně přístupný. Mnoho finančních prostředků si vyžádaly neustálé opravy oplocení. Před rokem 1989 se opět uvažovalo o jeho likvidaci a vysazení ovocných stromů, také Viniční altán byl v žalostném stavu. V letech 1992–1993 se vše změnilo, když vinici dostala do péče městská část Praha 2. Na její obnovu najala významného odborníka, vinařského mistra z vinice v Troji, Antonína Turečka, který se stal jejím správcem. Svah během pěti let osázel novými keříky, přesázel ho a postupně ho tak proměnil v oblíbenou vinici. První novodobá sklizeň se uskutečnila v roce 1997.

V roce 2003 nechala městská část vybudovat pod dvouramenným schodištěm pod vilou přímo ve vinohradu tolik potřebné zázemí pro vinaře.

Nyní je vinice o ploše přes 1,5 ha s přibližně 12 000 hlavami révy ve správě Ing. Ivety Bulánkové. Pečuje o ni Pavel Bulánek a Zdeněk Mňuk. Na vinohradu se pracuje ručně bez pomoci techniky, keře se prořezávají a prostřihávají, jen v době sklizně pomáhají brigádníci. Kromě tradičních odrůd jako je Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Rulanda šedá a modrá, Dornfelder a Neronet, se pěstují i novošlechtěné odrůdy Hibernal a Souvignier gris.

Původně se hrozny po sklizni zpracovávaly mimo Grébovku. Zásadním krokem bylo v roce 2009 vybudování výrobního sklepu ve východní části vinohradu a od té doby nelze víno z Grébovky zaměnit s žádným jiným. Hned prvním rokem bylo oceněno na oblastní výstavě v Mělníku, kde Modrý Portugal 2009 získal Zlatou medaili. V letech 2015 a 2016 se vína z Grébovky stala šampionem NSV VO ČECHY (Národní soutěž vín). Sklep Grébovka a její vinohradníci jsou členy Cechu českých vinařů. Zatím poslední vyznamenání obdrželo víno ze Sklepu Grébovka v roce 2019.

Do vinice lze vstoupit z Havlíčkových sadů od východu z Rybalkovy ulice. Pro veřejnost bývá otevřena v červnu během Dne pražských vinic, nebo po celý rok vždy v pátek od 14 do 21 hodin.

Uprostřed vinice se nachází několik letitých jedinců tisu červeného (Taxus baccata), u postranního vchodu ke sklepu a do vinohradu roste líska turecká (Corylus colurna), u Viničního altánu je jilm habrolistý (Ulmus minor), javor ginnala (Acer ginnala), jeřáb prostřední (Sorbus intermedia) a jabloň mnohokvětá (Malus floribunda). Dva akáty přímo nad sklepem byly kvůli jeho výstavbě vykáceny.

V roce 1964 byl celý areál Havlíčkových sadů včetně vinohradu prohlášen za kulturní nemovitou památku. Po roce 2002 prošel rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2014 získala městská část Praha 2 za revitalizaci celého areálu cenu ministryně pro místní rozvoj v soutěži o Cenu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón 2013.

Galerie: 
Katastrální územíAdresa
Rybalkova
Praha 2
Česká republika
50° 4' 8.4468" N, 14° 26' 46.5828" E
Literatura: 
Broncová, D.: Praha 2 křížem krážem. Praha : MILPO MEDIA s.r.o. 2007.
Polák, M., Slavíková, J.: Město Královské Vinohrady. Praha : MILPO MEDIA s.r.o. 2009.
Datum poslední aktualizace: 31.8.2019 10:43
Datum vytvoření: 11.6.2019 17:42