MILPO
Datum
16.2.1358 (661 let)
Katastrální území Adresa
Sdílet
MILPO

Založení vinic Karlem IV. (Vinohrady)

První písemná zmínka o pěstování vinné révy v Praze pochází z roku 1197 a sto padesát let nato vydal císař Karel IV. nařízení o vysázení mnoha dalších vinic v širokém okruhu za městskými hradbami do vzdálenosti tří mil, tedy přibližně pět kilometrů. Rozhodnutí o osázení všech návrší kolem Prahy vinnou révou vzhled této krajiny zcela proměnilo.

Přibližně od 12. století lidé na území dnešního hlavního města postupně vykáceli hluboké lesy a na jejich místech zakládali vinohrady, sady a pole a po čase při nich budovali hospodářská stavení. Vinice se táhly na pravém břehu Vltavy od Modřan přes Podolí a po jižním svahu nad potokem Botič směrem k Žižkovu a Libni až k Troji. Rovněž na osluněných stráních levého břehu Vltavy až k Šáreckému údolí jich bylo nepočítaně.

Již v roce 1348 Karel IV. nařídil, aby kolem pražských měst, tedy i Nového Města, byly založeny vinice a zahrady. Přikázal přivézt z Rakouska a z Burgundska nejušlechtilejší révu. Králi se však zdálo, že zakládání vinic nepokračuje tak rychle, jak si představoval a rozhodl se „dáti celému podniku pevnou organisaci v čele s odpovědným úředníkem“.  

Obyvatelé viničných hor se pak řídili zvláštním právem potvrzovaným i dalšími panovníky a byl ustanoven perkmistr hor viničných, který vykonával soudní moc nad škůdci vinic a řešil spory mezi vinaři. Tento úředník volený staroměstskými konšely také vyznačoval území vhodné k zakládání vinic, uzavíral všechny potřebné smlouvy a vedl zápisy o placení desátků a královského perkrechtu apod. Měl úřední pečeť s obrazem sv. Václava. Od samého začátku hromadného zakládání vinic v roce 1348 byly na vinicích stavěny strážné vížky, sklípky, boudy pro přespávání a někdy i výstavnější pavilonky pro kratší pobyt majitele vinic.

O deset let později, 16. února 1358, vydal Karel IV. nové nařízení, aby lidé vinice osazovali na všech horách za hradbami ve třech mílích okolo města Prahy. Vlastníci půdy měli osadit neplodnou část svých pozemků révou a měli do 14 dnů začít s přípravami. Byli na dvanáct let osvobozeni od desátků a navždy od daní. Po uplynutí dvanácti let byli vinaři povinováni desátkem královské komoře, a to odváděním půl džberu vína z jedné vinice (pravděpodobně šlo o tzv. týnský džber, tj. 124 litrů). Plocha vinice byla stanovena 60 prutů na délku a 8 prutů na šířku, tj. plocha o něco málo větší než hektar.

Vinice se těšily značné ochraně, samozřejmostí byly finanční pokuty, které náležely do pokladny perkmistra. Za poškození vinice nebo révy byly jmenovány i tělesné tresty, například dokonce utětí pravé ruky, případně vykoupení značnou finanční sumou. Karel IV. dokonce nařídil: „Pak-li by se stala škoda v noci, měl vinník propadnouti v hrdlo a statek jeho měl připadnouti perkmistrovi...“ Později bylo vinařství podpořeno dalším nařízením ze dne 9. ledna 1370, podle něhož se každoročně několik měsíců od vinobraní „do dne Svátosti“ nesměla do Čech vůbec dovážet jakákoli cizí vína jako uherské, rakouské, moravské, švábské, alsaské či rýnské, výjimkou byla opět vína italská. V roce 1373 bylo toto nařízení ještě rozšířeno. Novým privilegiem bylo přikázáno, aby se v městech, vesnicích a na statcích, které patřily českým králům, opatům nebo klášterům nešenkovala a neprodávala dokonce po celý rok zahraniční vína kromě drahých vín italských. Kdo toto nařízení porušil, tomu bylo víno zabaveno, přičemž jedna třetina propadla perkmistrovi a zbylé dvě třetiny putovaly do královského sklepa.

Za podpory moudrého císaře Karla IV. vinice vzkvétly natolik, že se budoucí Vinohrady začaly nazývat Viničné Hory, Vršovice Údolí viničné a Botič byl známý jako Vinný potok.

Vinice se staly zdrojem značných příjmů majitelů i pěstitelů révy, kteří teď již o vlastní vůli s vidinou ještě většího zisku sami rozšiřovali plochy vinohradů, často na úkor polí a luk. Vedle nich pak vznikaly ještě chmelnice a zahrady.

Na úsilí svého otce navázal i Václav IV., velký milovník vína, jenž vinohrady zakládal „... se zalíbením velikým, takže po několika desetiletích byla Praha na všech stranách ověnčena vinicemi i také chmelnicemi a zahradami, které sloužily k ozdobě krajiny...“ a zároveň poskytovaly obživu velkému počtu obyvatel. Pražské vinice se staly známými i mimo naše země. Václav IV. se také přičinil o jakýsi řád, který měl být zachován pro viniční chasu: byla upravena pracovní doba a hlavně dělníci měli hodinovou přestávku na oběd.

Pražské vinice i chmelnice však zdevastovaly husitské války, během nichž byly velmi poškozeny, některé navždy zničeny. Jiří z Poděbrad se pokusil obnovit zašlou slávu vinic, ale po stránce pěstitelské byly vinice na svém druhém vrcholu až za doby Ferdinanda I. Patřily většinou pražským měšťanům, kteří na nich stavěli nejprve lisy a drobné stavby s věžičkami, pavilony nebo malé viniční domky podle italského vzoru, což posléze charakterizovalo pražské okolí v době renesance a baroka. Jádro těchto staveb většinou tvořily původní viniční domky; avšak postupným dostavováním hospodářských budov získávaly charakter hospodářských usedlostí. Ferdinand I. také rozhodl, že perkmistra bude jmenovat král. Od té doby taky začaly vzrůstat nároky královské komory na pěstitele a majitele vinic. Přes tyto zvýšené nároky prakticky až do bitvy na Bílé hoře vinařství kvetlo. Velký zlom v jeho rozvoji přivodila třicetiletá válka (1618–1648). Mnohým majitelům vinic byla půda konfiskována, někteří byli popraveni. Před válkou bylo v Praze na 2000 vinic, mnohé po třech nebo až devíti hektarech, po válce jich zbylo pouhých 416. Vinice chátraly. Nadměrné požadavky královských úřadů, časté živelní pohromy a nedostatek pracovních sil a budování dalších hradeb způsobily, že mnohé vinice byly opuštěny, některé rozorány a využity jako pole nebo zahrada. Na počátku 18. století zbyla z původní plochy osázené vinnou révou jen čtvrtina pozemků. Tím značně poklesl i význam perkmistrovského úřadu (nakonec byl definitivně zrušen Josefem II. v roce 1783).

Místo viničních domů využívaných jen v sezóně vznikaly četné usedlosti a letohrádky, některé z nich byly a svou dobu a prostředí značně výstavné, některé byly známy jako zájezdní hostince, jiné jako vlastnictví zámožných osob. V roce 1843 se nacházelo na „Viničních Horách kolem Prahy 68 samot se 169 obyvateli“.  Na sklonku 19. století se nacházelo na území města Královské Vinohrady 218 ha polí, 78 ha zahrad, a jen necelé 3 hektary vinic. Žádné lesy na území dnešní Prahy 2 už tehdy nebyly.

V nedávné době vydala Česká mincovna na památku zlatou půluncovou medaili Zakládání vinic Karlem IV.

V Praze 2 v současné době na slavnou éru vinařství navazují dvě obnovené vinice, známá GrébovkaHavlíčkových sadech a vinohrad na Vyšehradě.

Datum
16.2.1358 (661 let)
Katastrální území Adresa
Galerie: 
Literatura: 
Broncová, D.: Praha 2 křížem krážem. Praha : MILPO MEDIA s.r.o. 2007.
Polák, M., Slavíková, J.: Město Královské Vinohrady. Praha : MILPO MEDIA s.r.o. 2009.
Datum poslední aktualizace: 30.7.2019 0:00
Datum vytvoření: 29.7.2019 16:36