Založení Nového Města pražského (Nové Město)

Vzhledem k rozsahu a připravenosti celé akce se historikové přiklánějí k tomu, že projektové práce začaly ještě před rokem 1346. Hlavním cílem, který Karel IV. sledoval, bylo rozšíření hlavního města království, kdy Nové Město mělo pojmout nejen vzrůstající počet Pražanů, ale i příliv cizinců. Vždyť zde žilo mnoho lidí spjatých s dvorem královským, císařským a arcibiskupským. Po založení univerzity se zde usídlili i četní studenti a učitelé. Kromě toho zde měla svá sídla i šlechta. Ti všichni potřebovali obživu i výrobky řemeslníků, kterých přibývalo. Pečlivě připravovaný projekt na založení Nového Města, urbanistické plány počítající mj. s vodními zdroji i ekonomická rozvaha, vyvrcholil majestátem vydaným v Praze 8. března 1348 a doplňkem z téhož dne. Zakládací listina univerzity pak byla vydána o necelý měsíc později, 4. dubna 1348.

Základní kámen Nového Města pražského, ve skutečnosti hradební zdi, byl slavnostně položen 26. března 1348. Velkorysým budováním Nového Města pražského a jeho spojením se Starým Městem pražským (stalo se tak v prosinci 1367) se z Prahy stala metropole evropského významu. Ve svých privilegiích, z nichž vyzařuje panovníkova velká láska k české zemi i k hlavnímu městu, „KAREL Z BOŽÍ MILOSTI KRÁL ŘÍMSKÝ VŽDY ROZMNOŽITEL ŘÍŠE A ČESKÝ KRÁL“ vysloveně uvedl, že staroměstští občané budou mít Novým Městem volný průchod, novoměstské občany, včetně Židů, osvobodil na 12 let od daní a dále nařídil, aby se přestěhovaly během jednoho roku do Nového Města sladovny, sušárny (hvozdy) a pivovary a dále „koláři a kováři kteréhokoliv kovu vyjma těch, kteří řádně vyrábějí nástroje k práci a k užívání koní a zbroj.“  

Pouhý měsíc po vydání majestátu, tedy v dubnu 1348, se začala rozdělovat půda. Do osmnácti měsíců pak musel každý svůj dům postavit, aniž by jej zatížil do poloviny hodnoty hypotékou – to proto, aby mu zbyly prostředky na údržbu.

Půdorysnou kostru Nového Města tvořila tři náměstí – Dobytčí trh (dnešní Karlovo náměstí), Koňský trh (Václavské náměstí) a Senný trh (Senovážné náměstí) – spojená systémem pravidelných ulic. O tom, jak velkoryse byl urbanistický plán pojat, svědčí skutečnost, že Dobytčí trh, nynější Karlovo náměstí, byl s plochou 85 550 m² vůbec největším náměstím v Evropě. Roku 1354 byla uprostřed tohoto náměstí postavena dřevěná věž, ze které se každoročně ukazovaly lidu říšské korunovační klenoty a ostatky svatých. Nové Město se tak stalo jedním z nejdůležitějších evropských poutních míst. K tomuto účelu stanovený svátek sv. Kopí a Hřebu připadal na pátek po Provodní neděli, tj. po první neděli po velikonočních svátcích.

Při budování Nového Města byl do obranného plánu Prahy zahrnut vedle starobylé vesnice Podskalí rovněž Vyšehrad, kterému Karel IV. přisoudil ve své koncepci českého státu zásadní místo nejstaršího, ještě předkřesťanského sídla Přemyslovců, předchůdce Pražského hradu.

Pro umělce a stavitele druhé poloviny 14. století představovalo rozhodnutí Karla IV. založit pražské Nové Město velké množství tvůrčích podnětů. Mezi mnohé architektonické dominanty, které z popudu Karla IV. daly Praze 2 její charakteristickou tvář prakticky až do dnešních dnů, náleží i řada kostelů a klášterů na Novém Městě pražském. Všechny vhodné vyvýšeniny nad pravým břehem Vltavy tak byly obsazeny stavbami, k jejichž vzniku dal panovník podnět.

Nové Město pražské začalo záhy po založení vzkvétat. Usadili se zde konváři a štítaři, ale také tobolečníci, měšenci a ševci. Rovněž jsou doloženy dílny střelců, pasířů a nožířů. Název Řeznické ulice napovídá o přítomnosti mistrů řeznického cechu, která bezprostředně souvisela i s účelově pojmenovaným Dobytčím trhem. Od 11. září 1372 sem byl ze svatohavelského tržiště přemístěn prodej dřevěných výrobků a dřeva. Rovněž se zde uskutečňoval na základě povolení z 24. října 1367 prodej dovezených slanečků, který se mohl stejně jako trh s obilím, dobytkem a drůbeží pořádat třikrát v týdnu, zatímco trh s uhlím se konal třikrát za rok. V dnešní Ječné ulici se obchodovalo s vepři.

V  Podskalí se vedle odedávna usedlých plavců zakládaly sklady dřevařů. U řeky pak pracovali koželuhové a jircháři. Nové Město doslova kypělo životem a stále se rozrůstalo, přičemž osídlení dostávalo převážně řemeslnický ráz. V ulicích přibývalo domů a obyvatel a s nimi pak i obchodní nabídky. V některých místech stále ještě zůstávaly pusté parcely, rozsáhlá pole a zahradní plochy. V hradbách Nového Města nacházeli svoje místo vedle řemeslníků také tovaryši, pomocní dělníci a nádeníci – pražská chudina, námezdně pracující v řemeslnických dílnách a vykonávající zemědělské práce. Ale útočiště zde našly i sociálně nejslabší vrstvy, jimž často poskytovaly pro přežití prostor dosud nezastavěné nebo zemědělsky využívané parcely. Často zde proto docházívalo k loupežným přepadům či k vraždám.

Ve 20. století část Nového Města připadla městskému obvodu Praha 2 na základě tzv. Nového uspořádání Prahy ze dne 1. dubna 1949. Kromě části Nového Města patřily k tomuto obvodu ještě městská část Vyšehrad a části území Nuslí a Královských Vinohrad. Toto uspořádání se prakticky dochovalo do dnešní doby.