Kostel sv. Kateřiny s klášterem augustiniánů poustevníků (Nové Město)
Pravoslavný původně gotický barokizovaný kostel, který býval součástí kláštera augustiniánek. Leží v areálu mezi ulicemi Kateřinská, Ke Karlovu, Viničná. Dnešní podoba kostela pochází z doby po přestavbě roku 1741, z původně gotického chrámu se dochovala jen štíhlá věž v průčelí.
Betlém v kostele sv. Apolináře
Kostel byl založen Karlem IV., v 18. století pak podroben významné barokní přestavbě a obsahuje cenný soubor barokních plastik z dílny novoměstského řezbáře a sochaře Františka Ignáce Weisse. Historie zdejšího betlému je však mnohem mladší. V prosinci 2012 rozhodli pražští radní, že kostel sv. Kateřiny získá do pronájmu Pravoslavná církev, která ho bude využívat k bohoslužbám a církevním shromážděním, k pořádání koncertů a různých projektů duchovní kultury. Zdejší betlém je proto novodobý, vznikal až za současného nájemce. Tomu odpovídá i moderní materiál, ze kterého je zhotoven, totiž plast.
Historie:
Vznik ženského augustiniánského kláštera souvisí se založením Nového Města. Císař Karel IV. chrám založil již v roce 1355 a 28. listopadu 1367 sem byly řeholnice uvedeny. Za husitských bouří byl chrám těžce poškozen, ale roku 1439, již opět sloužil obnovenému klášteru. Klášter byl v roce 1565 převeden do péče malostranského mužského kláštera augustiniánů poustevníků u sv. Tomáše.
Velká barokní obnova, snad podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky, začala 4. května 1718 novostavbou konventu, který byl dokončen po 22 letech. Novostavba kostela, která zachovávala starší průčelí gotického chrámu včetně pozoruhodné věže a částečně respektovala i půdorys, byla zahájena slavnostním položením základního kamene 4. května 1737 za přítomnosti architekta chrámu, Kiliána Ignáce Dientzenhofera. V říjnu 1740 byl položen i základní kámen ke zvonici, umístěné jižně od průčelí chrámu, kterou rovněž projektoval Dientzenhofer.
Nástropní fresku zobrazující výjevy ze života sv. Kateřiny Václav Vavřinec Reiner dokončil 23. listopadu 1741 v tehdy již vysvěceném chrámu. Na vnitřním zařízení se podílel sochař František Weis. Dekretem Josefa II. byl klášter v roce 1784 zrušen a o tři léta později do areálu umístěn institut pro výchovu vojenského dorostu. Od roku 1826 zde působil ústav pro choromyslné. V letech 1840‒1844 byl postaven tzv. Nový dům, dosud hlavní budova Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice.
Popis:
Jednolodní kostel má pro svou dobu charakteristickou dispozici, převádějící podélný půdorys do centralizujícího. Střed lodi totiž výrazně rozšiřují hluboké polokruhové boční kaple, které po stranách doprovázejí další, ale již mělčí kaple. Ačkoliv tím došlo k fixaci původní gotické stavby v délce a šířce, dostal kostel zcela moderní výraz. Z vnějšího pohledu je barokní řešení velmi střízlivé, dominantní úlohu tu má vysoká hranolová a ve vyšších podlažích polygonální věž v průčelí, která je ale gotická. Jistě zajímavou okolností je skutečnost, že kostel byl ve své dispozici kopírován až v uherském Jagru (Egeru) u tamního minoritského kostela.
Na venkovní zdi byla umístěna pamětní deska kostela sv. Kateřiny. Informovala o založení kláštera a stavbě. Zmizela někdy po roce 2007.
Další podrobnosti v publikaci vydané MČ Praha 2: Kostel sv. Kateřiny (PDF)
Umístění: Kateřinská 30, Ke Karlovu 13, Viničná 2, č.p. 468/II, Praha 2–Nové Město
Architekti: anonym, František Maxmilián Kaňka, Kilián Ignác Dientzenhofer
Výstavba a přestavby: 1355–1367, 1718–1730, 1737–1741
Datum vytvoření: 20.7.2018 11:42
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba
