Kostel sv. Kateřiny (Nové Město)

Svatá Kateřina, vlastním jménem Kateřina Alexandrijská, se podle legendy narodila někdy kolem roku 282 v Egyptě. Byla vzdělanou princeznou a díky poustevníkovi a jeho učení přešla na křesťanskou víru. Byla pronásledována císařem a během disputace přesvědčila o své víře padesát filosofů-řečníků. Císař je nechal upálit a Kateřinu chtěl mučit na dvou kolech se železnými hřeby. Bůh vyslyšel Kateřininy prosby a anděl prý stroj rozlámal a zahubil přitom na 4000 pohanů. Po této události přešlo na křesťanskou víru mnoho dalších Egypťanů. Císař pak dal Kateřině setnout hlavu, údajně 25. listopadu 307. Podle legendy z ní místo krve prýštilo mléko a andělé odnesli její tělo na horu Sinaj. Později byl na tom místě postaven klášter sv. Kateřiny. Legend a pověstí o jejím usmrcení je však daleko více.

Svatou Kateřinu uznává i pravoslavná církev. Na většině uměleckých děl je zobrazována se svými atributy – jedním nebo dvěma ozubenými koly, ale také s mečem, nebo knihou, nebo  malou figurkou císaře, kterého svou vírou pokořila. Svatá Kateřina je patronkou žáků, studentů a učitelů, dívek, panen, kolářů a řemeslníků pracujících s kolem, také námořníků, tiskařů. Ochraňuje úrodu, školy a univerzity a pomáhá při nemoci jazyka, v hodině smrti a při hledání utonulých. Je jednou ze čtrnácti svatých pomocníků. Dne 25. listopadu se slaví svátek Kateřiny.

Klášter augustiniánek souvisí se založením Nového Města císařem Karlem IV. Ten byl velkým propagátorem kultu sv. Kateřiny v Čechách a dokonce na její svátek zvítězil v roce 1332 v bitvě v severní Itálii, za což sv. Kateřinu velebil. Chrám na Novém Městě pak založil roku 1355, ale řeholnice se sem nastěhovaly až 28. listopadu 1367. V roce 1565 byl klášter převeden k mužskému řádu obutých augustiniánů, ke klášteru sv. Tomáše na Malé Straně. Při barokní přestavbě kostela sv. Kateřiny byla zachována vysoká štíhlá gotická věž a průčelí původního gotického kostela. Uvnitř je nástropní freska z roku 1741, zobrazující sv. Kateřinu. Od roku 2012 se zde konají pravoslavné bohoslužby. 

Na informativní pamětní desce byl kromě textu připomenut znak řádu obutých augustiniánů. Ve zlatém štítě je červené planoucí srdce, spočívající na černé knize, probodnuté stříbrnou berlou a šikmo hnědým šípem. Augustiniáni jsou řeholní společenství vzniklé v roce 1059 spojením několika poustevnických skupin. Deska byla umístěna zvenku na budově, vpravo vedle hlavního vchodu do kostela. Popisuje vznik kláštera a přestavby kostela. Pamětní deska zmizela někdy po roce 2007 a na zdi zbyl jen světlý obrys.

Kostel je nemovitou kulturní památkou.