Dne 5. dubna 1355 byl Karel IV. korunován císařem Svaté říše římské. Na votivním obrazu Jana Očka z Vlašimi klečí král se synem Václavem před Pannou Marií. V dolní části je mezi světci sám arcibiskup Jan Očko

Karel IV.

Karel IV. se narodil 14. května 1316 v Praze na Starém Městě, zemřel 29. listopadu 1378 na Pražském hradě.

Český král a římský císař z dynastie Lucemburků, nejvýznamnější panovník vrcholného středověku.

Sdílet

Nejstarší syn krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny se narodil zřejmě na Starém Městě, protože Pražský hrad byl tehdy neobyvatelný po požáru. Byl pokřtěn vlastním jménem Václav („přemyslovským“), jméno Karel přijal při biřmování podle svého kmotra, francouzského krále.

Pro neshody rodičů, kdy otec dal matku Elišku uvěznit a odebral jí děti, byl kralevic od svých sedmi let vychováván na francouzském královském dvoře, kde nabyl na tehdejší dobu nezvykle rozsáhlé vzdělání a také evropský rozhled. Naučil se nejen číst a psát (což nebylo u panovníků jeho doby zrovna běžné), ale ovládl i latinu, francouzštinu, němčinu a italštinu, přičemž češtinu považoval za svou mateřštinu. Již tehdy byl malý Karel zasnouben a brzy i oženěn s Blankou z Valois, též v dětském věku. Po svatbě byly děti od sebe odděleny a vychovávány každé zvlášť. Po sedmiletém pobytu ve Francii a Lucembursku působil Karel jako správce severoitalských držav svého otce, kde byl již se svou manželkou.

V roce 1333 se na nátlak české šlechty vrátil domů. Našel rozvrácenou zemi. Přijela za ním manželka Blanka, jejíž krásu a milý zjev opěvovali tehdejší kronikáři, a v roce 1335 se jim narodila dcera Markéta. Roku 1342 se jim narodila ještě dcera Kateřina. Král Jan Lucemburský mu udělil titul markraběte moravského a postupně mu i přes velké spory, které spolu měli, svěřil správu v zemi. Vlády se pak ujal jako král římsko-německý roku 1346, kdy Jan Lucemburský padl v bitvě u Kresčaku. Od roku 1355 byl také císař římský. Nechal vytvořit říšský ústavní zákon Zlatou bulu, která platila až do zániku Svaté říše římské v roce 1806.

Éra panování Karla IV. je považována za zlatý věk naší země, který dokonale vyjadřuje jeho posmrtné přízvisko Otec vlasti. Známá je jeho budovatelská činnost, například jen v Praze založení univerzity, vybudování hradu Karlštejna či kamenného Karlova mostu přes Vltavu. Například také zahájil stavbu chrámu sv. Víta, založil a vybudoval Nové Město pražské a kolem Prahy nechal vysázet vinice. Byl čtyřikrát ženatý, dva z jeho synů – Václav IV. a Zikmund Lucemburský se stali českými králi.

Dne 8. března 1348 vykonal Karel IV. jeden ze svých velkolepých zakladatelských činů – vydal zakládací listinu Nového Města pražského. Slavnostní položení základního kamene, což tenkrát znamenalo založení hradební zdi, se konalo 26. března 1348. V půdorysu velkoryse koncipovaného města byla tři centrální náměstí: Senný trh (dnes Senovážné náměstí), Koňský trh (dnes Václavské náměstí) a Dobytčí trh (dnes Karlovo náměstí). Tento rozsáhlý prostor je největším náměstí v České republice.

Karel IV. postupoval při zakládání Nového Města pražskéhopodle promyšlené koncepce. Při budování Prahy jako nového hlavního města Svaté říše římské vycházel z koncepce nebeského Jeruzaléma. Kříž kostelů tvořený významnými církevními stavbami měl přinést městu zvláštní požehnání.

Nové Město mělo hned stejná privilegia, jako Staré Město pražské. Rok 1348 byl důležitým i pro Moravu, neboť tam Karel IV. zřídil Moravský zemský soud a založil Moravské zemské desky. V témže roce však zemřela ve věku 32 let jeho milovaná žena Blanka. O rok později se z politických důvodů oženil s Annou Falckou. Měl s ní jediného syna, Václava, který však ve dvou letech zemřel a dva roky po něm i jeho matka. V roce 1353 si král vzal mladičkou Annu Svídnickou.

Společně se svou třetí ženou Karel IV. zahájil tzv. Římskou jízdu, tedy cestu za císařskou korunovací. Na podzim 1354 odjel s velkým vojskem do Itálie. Postupoval pomalu a cestou sbíral relikvie a vedl politická jednání. (Je známo, že byl velmi pobožný.) Dne 2. dubna 1355 přitáhl před Řím v doprovodu 4000 rytířů a 5. dubna se konala korunovace ve Svatopetrské bazilice a od té doby používal za jménem římskou číslici IV. S Annou Svídnickou měl Karel dceru Alžbětu a syna Václava, dědice trůnu, pozdějšího krále Václava IV. Během porodu třetího dítěte Anna ve věku pouhých 23 let zemřela. Po ní mu připadly další země, Svídnicko, Javorsko (v dnešním Slezsku) a Dolní Lužice, a císařství se dále rozrostlo.

V šedesátých letech pomohl Karel IV. papeži vymanit se z vlivu francouzského krále a v roce 1367 ho podpořil, aby se vrátil do Říma. Tentokrát s Karlem IV. přitáhlo vojsko čítající 40 000 mužů. V té době již byl ženat s Alžbětou (Eliškou) Pomořanskou, která mu porodila 6 dětí: Annu Lucemburskou (známou i jako Anna Česká, pozdější anglická královna), Zikmunda Lucemburského, pozdějšího krále a císaře, Jana (Zhořeleckého), Karla (zemřel po roce), Markétu a Jindřicha (též zemřel po roce).

Karel IV. stále protěžoval svého nejstaršího syna Václava IV. a dokázal prosadit jeho korunovaci na římského a německého krále, dokonce i nejrůznějšími sliby a úplatky kurfiřtům a knížatům, což se mu podařilo v roce 1376.

Dva roky poté si Karel IV. zlomil nohu v krčku, byl upoután na lůžko a brzy na to zemřel na zápal plic.  Pohřební průvod se pak táhl od Starého Města až na Vyšehrad a šlo v něm na 7000 lidí.

Galerie: 
Karel IV., otec vlasti
Narození
14.5.1316
Úmrtí
29.11.1378 (62 let)
Datum poslední aktualizace: 31.8.2019 21:30
Datum vytvoření: 20.7.2018 17:07

Mohlo by vás zajímat