Karlovo náměstí (Nové Město)

Karel IV. (1316–1378) byl český král a římský císař z dynastie Lucemburků. Byl nejstarším syn krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.
Pro neshody rodičů byl kralevic od svých sedmi let vychováván na francouzském královském dvoře, kde nabyl na tehdejší dobu nezvykle rozsáhlé vzdělání a také evropský rozhled. Naučil se číst a psát a několik cizích jazyků, přičemž češtinu považoval za svou mateřštinu. V roce 1333 na nátlak české šlechty se vrátil domů. Otec, král Jan Lucemburský, mu udělil titul markraběte moravského a svěřil správu v zemi. Karel IV. vládl od roku 1346 až do své smrti. Toto období se považuje za zlatý věk naší země, který dokonale vyjadřuje jeho posmrtné přízvisko Otec vlasti. Známá je jeho budovatelská činnost: založení univerzity, vybudování hradu Karlštejna a kamenného mostu přes Vltavu, zahájení stavby chrámu sv. Víta. Mezi jiným založil a vybudoval Nové Město pražské. 

Dne 8. března 1348 vykonal Karel IV. svůj nejvelkolepější zakladatelský čin – vydal zakládací listinu Nového Města pražského. Slavnostní položení základního kamene, což tenkrát znamenalo založení hradební zdi, se konalo 26. března 1348. V půdorysu velkoryse koncipovaného města byla tři centrální náměstí: Senný trh (dnes Senovážné náměstí), Koňský trh (dnes Václavské náměstí) a Dobytčí trh (dnes Karlovo náměstí).

Karlovo náměstí je s rozlohou 80 552 m2 největší náměstí v České republice a jedno z největších v Evropě. V době založené bylo největším náměstím středověké Evropy. Zpočátku se mu říkalo Tržiště velké, rynk Novoměstský, až od 15. století se vžil název dobytčí trh. Od roku 1848 platí název Karlovo náměstí.
Až do poloviny 19. století bylo náměstí neupravené, hrbolaté a blátivé. Pak zde byl založen veřejný park. Veřejný park byl na náměstí založen v roce 1870, v letech 1884–1885 byl dokončen zahradním architektem Františkem Thomayerem (1856–1938). Dominantou náměstí je Novoměstská radnice, kostel sv. Ignáce či Faustův dům. Park krášlí pomníky Benedikta Roezla, Jana Evangelisty Purkyně, Elišky Krásnohorské, Karoliny Světlé a Vítězslava Hálka.