Bělehradská (Vinohrady)

Jedna z nejdelších ulic v Praze 2, Bělehradská, je stará silnice mířící do rakouského Lince přes kdysi samostatné obce Vinohrady a Nusle, které spojovala. Své jméno několikrát změnila, přes čtyřicet let se nazývala podle Karla Havlíčka Borovského.
Zavedení názvu podle hlavního města Srbska Bělehradu v roce 1926 se týká mírového uspořádání Evropy po první světové válce, díky čemuž vzniklo i Československo. Této dějinné události odpovídá i pojmenování ulic okolo náměstí Míru – podle států tzv. Dohody. Tehdy se Spojené království, Francie, Rusko spojily na základě Dohody, též nazývané Trojdohoda. K nim se přidaly po vypuknutí války Itálie, USA, Srbsko a další státy. Některé další ulice se jmenují podle hlavních měst států Dohody (například Záhřebská, Londýnská), které bojovaly až do konce války proti tzv. centrálním mocnostem (tedy bez carského a později sovětského Ruska, které z války odstoupilo v roce 1917).

V roce 1903 se považovalo Tylovo náměstí jen za jakési rozšíření Bělehradské (tehdy Havlíčkovy) třídy. František Ruth ve své Kronice královské Prahy uvádí: " V Č. 10 zájezdní hostinec u Libuše, jediný to hotel na Kr. Vinohradech, což přirozeno; cizinec, i podívá-li se na moderní toto město, na noclech  jde do Prahy." Hotel Libuše se nacházel v domě Bělehradská čp. 10/32, nyní čp. 10/79. Záhy však k němu přibyly další hotely a to nejen na Vinohradech, ale i přímo v Bělehradské ulici, a to hotely Beránek a Excelsior.