Sametová revoluce – Albertov 1989 (Nové Město)

Přeměnu politických poměrů z „budování rozvinutého socialismu“ na pluralitní demokracii nazýváme Sametová, Listopadová a někdy též Něžná revoluce. Těmito názvy označili pád komunismu zahraniční novináři, fascinováni tím, že ke společenským změnám došlo pokojnou cestou. K jejich urychlení přispěl rozpad bývalého Východního bloku, četné iniciativy československých disidentů a studentské demonstrace.

Ironií osudu se stalo, že hlavním spouštěčem těchto změn se stali studenti vysokých škol pod záštitou Socialistického svazu mládeže, zatímco disidenti se demonstrace právě kvůli tomuto nezúčastnili. Navíc jejich přítomnost by mohla dát představitelům moci důvod k zakázání či potlačení připravované demonstrace. Zato se jí ale aktivně zúčastnila řada dětí disidentů.

Co předcházelo

Akci na Albertově předcházelo několik protivládních demonstrací v letech 1988–1989. V roce 1988 se v Praze demonstrovalo 21. srpna, 28. října a 10. prosince na Škroupově náměstí na Žižkově, přičemž poslední jmenovaná demonstrace byla dokonce režimem povolena. Mezi 15. a 20. lednem 1989 proběhl v Praze na Václavském náměstí tzv. Palachův týden, série demonstrací u příležitosti 20. výročí úmrtí Jana Palacha. V reakci na brutální postup režimu při potlačení demonstrací vznikla petiční akce Několik vět. Demonstrace v srpnu a říjnu byly opět potlačeny. Dne 12. listopadu 1989 proběhlo v Římě svatořečení sv. Anežky České za účasti tisíců českých poutníků a kamer Československé televize.

V říjnu 1989 naplánovala organizace Nezávislé studentské sdružení STUHA na 17. listopad pietní akci k 50. výročí uzavření vysokých škol nacisty. K organizaci se přidala i Pražská organizace Socialistického svazu mládeže (SSM), která měla garantovat, že se demonstrace nedostanou do centra města. Organizátoři vyzývali účastníky, aby si přinesli květinu.

Oficiálním účelem mělo být uctění památky Jana Opletala, který byl smrtelně zraněn během protinacistické demonstrace 28. října 1939 a na následky poranění 11. listopadu 1939 zemřel. Jeho pohřeb 15. listopadu 1939 se stal otevřenou protinacistickou demonstrací. Důsledkem bylo zavření všech českých univerzit a kolejí, více než 1200 studentů bylo odvezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen a devět studentů bylo 17. listopadu 1939 popraveno. Pro trvalou připomínku těchto událostí byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. Pamětní deska Jana Opletala na něj upomíná v Jenštejnské ulici 1966/1 na Novém Městě.

V pátek 17. listopadu 1989 vyhlásil tehdejší federální ministr vnitra ČSSR František Kincl mimořádnou bezpečnostní akci, která měla toho dne udržet v Praze pořádek.

Průběh demonstrace 17. listopadu a trasa průvodu

Manifestace začala na Albertově v 16 hodin. Po zpěvu studentské hymny Gaudeamus igitur vystoupilo několik řečníků, mj. doktor Josef Šárka, pamětník událostí po pohřbu Jana Opletala, který vyzýval studenty, aby bojovali za svobodu. V té době již přišlo na Albertov podle odhadu Státní bezpečnosti 15 000 lidí, avšak podle jiných zdrojů to bylo až 50 000 účastníků. V 16:40 byla první část manifestace ukončena a dav se vydal na pochod směrem k Vyšehradu k hrobu Karla Hynka Máchy. V průvodu studentů, známých osobností kulturního života a Pražanů byla nesena provizorně vytvořená hesla, např. „Konec vlády jedné strany“ a skandovala se hesla „Jakeše do koše“ či „Masaryka na stovku“. Na Vyšehradský hřbitov dorazilo na deset tisíc lidí. V 18:15 byla tato povolená část demonstrace ukončena se záměrem zamezit demonstrujícím přístup do centra města..

Nicméně, asi polovina davu se k centru směrem ke Karlovu náměstí vydala. U křižovatky ulic Vyšehradská a Na Slupi je čekal v 18:30 policejní zátaras, který byl zprvu prolomen, avšak s posilami znovu obnoven. Průvod se poté vydal kolem 19:00 Plaveckou ulicí k nábřeží (dnes Rašínovo, tehdy B. Engelse), pokračoval přes Palackého náměstí a Jiráskovo náměstí k nábřeží u Národního divadla (dnes Masarykovo, tehdy Gottwaldovo). Dav se rozrůstal a skandoval mj. "Češi pojďte s námi". Kolem 19:20 se čelo průvodu stočilo na Národní třídu, protože most (Legií, tehdy 1. máje) byl policejním kordonem zablokován, abe se průvod nedostal na Pražský hrad.

Na Národí třídě byl průvod zablokován, dav se zahušťoval docházejícími deonstranty a byl prostor byl uzavřen policií i z druhé strany. Ve 20:15 hodin začal postupující policejní kordon prostor s demonstranty, kteří skandoval "Máme holé ruce", zahušťovat. Z tohoto prostoru vedly pouze únikové uličky, v nichž byli demonstranti brutálně biti obušky. Řada účastníků byla zatčena a naložena do připravených autobusů. Během policejního zásahu bylo zraněno 568 lidí.

Další kroky ke svobodě

Následujícího dne se na školách začaly organizovat stávkové výbory, mezitím se rozšířila fáma o údajně mrtvém studentu Šmídovi, ze kterého se vyklubal poručík StB Ludvík Zifčák, který buď předstíral úraz a bezvědomí, nebo, podle vyšetřovací komise, v důsledku psychického vypětí omdlel. K šíření napomohlo i to, že Petr Uhl předal zprávu zahraničním médiím.  

V neděli 19. listopadu byla v Činoherním klubu založena společná platforma Občanské fórum. Úvodní prohlášení sepsal Václav Havel. Cílem bylo stát se opozicí komunistické moci a pokračovat ve snaze Charty 77. Následovala studentská stávka a Václavské náměstí a pak Letenská pláň se staly místem masových shromáždění. Sametová revoluce se začala rozlévat po celé zemi. Hroutil se komunistický režim i v okolních zemích Východního bloku.  Režim se ocitl pod obrovským tlakem i v Československu. Dne 24. listopadu oznámil rezignaci na svou funkci generální tajemník KSČ Miloš Jakeš. 29. listopadu schválilo Federální shromáždění zrušení vedoucí úlohy KSČ zakotvené v ústavě. Dne 10. prosince jmenoval prezident Gustav Husák novou vládu bez převahy komunistů a poté podal rezignaci. Mezitím se StB připravovala na změnu režimu a likvidovala citlivé dokumenty, 28. prosince byl schválen kooptační zákon, který umožnil obměnu Federálního shromáždění a národních rad a konečně 29. prosince byl novým prezidentem zvolen Václav Havel.

 Demokratizace společnosti směřovala ke konání svobodných voleb. Dne 28. března 1990 zanikla Československá socialistická republika a místo ní vznikla Česká a Slovenská Federativní Republika. V červnu 1990 se v Československu konaly první demokratické volby od roku 1946.

Na počest událostí

Na počest listopadových událostí v roce 1939 a 1989 se 17. listopadu slaví státní svátek České republiky Den boje za svobodu a demokracii. V České republice byl vyhlášen podle § 1 zákona 245/2000 Sb.

Na budově Přírodovědeckých ústavů UK na Albertově čp. 2038/6, odkud vyšel pochod studentů, je umístěna pamětní deska autora P. Orieška s textem „Kdy – když ne teď?, kdo – když ne my? 17. 11. 1989“. Na protější budově 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy se pak nalézá pamětní deska, umístěná sem k 25. výročí sametové revoluce.

Městská část vydala k 30. výročí listopadu 1989 brožuru Z Albertova na Národní třídu (Pavel Žáček). Dokumentuje shromáždění studentů na Albertově a pochod na Národní třídu pohledem komunistických bezpečnostních složek.

Galerie: 
Katastrální území
Datum
17.11.1989 (32 let)

Místo: Albertov 2038/6, Nové Město

Adresa
Albertov
120 00 Praha 2
Česká republika
50° 4' 8.7744" N, 14° 25' 30.018" E
Štítky: 
Datum poslední aktualizace: 17.11.2021 10:19
Datum vytvoření: 5.12.2018 21:15

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?

Mohlo by vás zajímat