Svatá Ludmila

Svatá Ludmila se podle Kristiánovy legendy z 10. století narodila pšovskému knížeti Slaviborovi (Pšov=Mělník) na tehdy dřevěném hradě nad soutokem Vltavy a Labe. V 10. století byl hrad přestavěn na kamenný a od 16. století stojí na jeho místě mělnický zámek. Podle staroslověnské legendy Ludmila možná pocházela ze srbské země. Byla vychována jako pohanka, později se nechala pokřtít.

V roce 874 (nebo 875) byla jako velice mladá oddána s prvním historicky doloženým knížetem, pocházejícím z přemyslovského rodu, Bořivojem I. (852 nebo 855 až 888 nebo 890). Ten byl podle pověsti potomkem mýtické kněžny Libuše.

V prvním roce manželství, kdy jí bylo asi 15 let, se jim narodil syn Spytihněv (875–915), pozdější kníže. Poté měla Ludmila ještě nejméně tři syny a tři dcery. Známý je syn Vratislav (888–921), který také vládl české zemi. 

V roce 882 byli Bořivoj I. a posléze i Ludmila pokřtěni na Moravě (v době vlády knížete Svatopluka), a to přímo slovanským věrozvěstem, arcibiskupem Metodějem. Přijetí křesťanství umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními knížaty v Čechách. Ludmila pak křesťanskou víru horlivě praktikovala. Po smrti Bořivoje I. na čas sama spravovala přemyslovské knížectví a později převedla vládu na své syny.

Po smrti Svatopluka vyjednal Spytihněv smír a podřízení kmene Východofranské říši, zřekl se spojení s Moravou a zahájil zhruba dvě desítky let trvající poměrně stabilní období vlády Ludmiliných synů. A to přesto, že se střední Evropa ocitala pod tlakem nájezdů Maďarů. Od roku 915 se po smrti Spytihněva ujal vlády mladší bratr Vratislav. Ludmila se již v té době patrně mohla věnovat výchově svých vnuků – Václava a mladšího Boleslava, synů Vratislava a jeho ženy Drahomíry. Uvádí se, že Ludmila byla vždy mírná, laskavá a spravedlivá. Své děti, a později také vnuky vychovávala v úctě ke vzdělání a v lásce k Bohu.

V únoru 921 však zemřel i Vratislav. Ludmila i Drahomíra se mohly jako vdovy po Přemyslovcích obě ucházet o moc. Drahomíra se ujala regentské vlády za své nedospělé syny, výchova následníků ale zůstala v rukou Ludmily. Neshody mezi oběma ženami mohly souviset i s vývojem mezinárodní situace. Drahomíra chtěla spolupracovat spíše se Saskem, Ludmila patrně věřila více v orientaci na Bavorsko. Ludmila s křesťanskou pokorou předešla konfrontaci odchodem na Tetín (u Berouna). Drahomíra se však rozhodla situaci vyřešit definitivně. V noci z 15. na 16. září 921 najatí vrazi Tunna a Gomon Ludmilu na Tetíně uškrtili. Traduje se, že použili její vlastní závoj či šál. Proto se později stal atributem sv. Ludmily závoj nebo šála, ale i knížecí koruna. Oficiálně byla svatost Ludmily potvrzena v roce 1143 papežským legátem během jeho pobytu v Praze. 

Drahomíra poté nad místem vraždy dala postavit chrám sv. Michala, podle legend proto, aby zázraky, které se po smrti Ludmily tady děly, nebyly přičítány jí, ale světci Michalovi. V roce 925 nechal mladý kníže Václav přenést ostatky své babičky z hradiště Tetín do pražského kostela sv. Jiří na Pražském hradě. Postupně byla Ludmila stále více uctívána a její kult se rozšířil hlavně ve 12. století.

Sv. Ludmila je patronkou Čech, babiček, matek a křesťanských vychovatelů. Podobně jako její vnuk sv. Václav, který rovněž zemřel mučednickou smrtí, se stala  symbolem počátků české státnosti a častým námětem sochařů, malířů apod. Zejména v dobách národního obrození. V Praze 2 se s připomínkami jejího odkazu můžeme setkat například:

• na náměstí Míru na Vinohradech je novogotický kostel zasvěcený právě sv. Ludmile,
• ve Štulcově ulici na Vyšehradě stojí výklenková kaplička s barokní sochou sv. Ludmily. 
• v sálu Gorlice na Vyšehradě je uloženo sousoší sv. Ludmily a sv. Václava od Matyáše Bernarda Brauna,
• v Trojické ulici na Novém Městě je na nároží Domu U Prasátků  shlíží z patra na nároží socha svaté Ludmily 

DOPORUČUJEME: Míst spojených s odkazem sv. Ludmily je v Praze 2 podstatně více. Naleznete je v publikaci Svatoludmilská místa v Praze 2 z roku 2021 

(Zpracováno s využitím publikace Svatoludmilská místa v Praze 2)