Svatá Ludmila

Svatá Ludmila se podle Kristiánovy legendy z 10. století narodila pšovskému knížeti Slaviborovi (Pšov=Mělník) na tehdy dřevěném hradě nad soutokem Vltavy a Labe. V 10. století byl hrad přestavěn na kamenný a od 16. století stojí na jeho místě mělnický zámek. Podle staroslověnské legendy Ludmila možná pocházela ze srbské země. Byla vychována jako pohanka, později se nechala pokřtít.

V roce 874 (nebo 875) byla jako velice mladá oddána s prvním historicky doloženým knížetem, pocházejícím z přemyslovského rodu, Bořivojem I. (852 nebo 855 až 888 nebo 890). Ten byl podle pověsti potomkem mýtické kněžny Libuše.

V prvním roce manželství, kdy jí bylo asi 15 let, se jim narodil syn Spytihněv (875–915), pozdější kníže. Poté měla Ludmila ještě nejméně tři syny a tři dcery. Známý je syn Vratislav (888–921), který také vládl české zemi.

V roce 882 byli Ludmila s manželem Bořivojem I. pokřtěni na Moravě přímo slovanským věrozvěstem, arcibiskupem Metodějem. Přijetí křesťanství umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními knížaty v Čechách. Ludmila pak křesťanskou víru horlivě praktikovala. Po smrti Bořivoje I. se zasloužila o převedení vlády na své syny a posléze odpoutání Čech od Velké Moravy.

Uvádí se, že byla vždy mírná, laskavá a spravedlivá. Své děti, a také vnuky Václava (sv. Václav) a Boleslava (synové Spytihněva), které jí svěřili velmoži, vychovávala v lásce k Bohu.

Po smrti syna Vratislava v roce 921 bylo rozhodnuto o rozdělení moci mezi jeho manželku Drahomíru a kněžnu Ludmilu. Avšak velké spory a neshody ohledně vládnutí mezi oběma ženami vedla až k usmrcení Ludmily. Konflikt souvisel s vývojem mezinárodní situace, Drahomíra chtěla spolupracovat spíše se Saskem, Ludmila patrně věřila více v orientaci na Bavorsko. 

Když  kníže Vratislav zemřel, Ludmila se usadila na vdovském sídle Tetíně u Berouna, kde ji brzy nato, v noci z 15. na 16. září 921 najatí vrazi Tunna a Gomon uškrtili. Traduje se, že použily její vlastní závoj či šál. Proto se později stal atributem sv. Ludmily závoj nebo šála, ale i knížecí koruna. Oficiálně byla svatost Ludmila potvrzena v roce 1143 papežským legátem během jeho pobytu v Praze. 

Drahomíra poté nad místem vraždy dala postavit chrám sv. Michala, podle legend proto, aby zázraky, které se po smrti Ludmily tady děly, nebyly přičítány jí, ale světci Michalovi. V roce 925 nechal mladý kníže Václav přenést ostatky své babičky z hradiště Tetín do pražského kostela sv. Jiří na Pražském hradě. Postupně byla Ludmila stále více uctívána a její kult se rozšířil hlavně ve 12. století.

Sv. Ludmila je patronkou Čech, babiček, matek a křesťanských vychovatelů. Její postava je častým námětem sochařů, malířů apod. V Praze 2 se s připomínkami jejího odkazu můžeme setkat například:

• na náměstí Míru na Vinohradech je novogotický kostel zasvěcený právě sv. Ludmile,
• ve Štulcově ulici na Vyšehradě stojí výklenková kaplička s barokní sochou sv. Ludmily. 
• v sálu Gorlice na Vyšehradě je uloženo sousoší sv. Ludmily a sv. Václava od Matyáše Bernarda Brauna,
• v Trojické ulici na Novém Městě je na nároží Domu U Prasátků  shlíží z patra na nároží socha svaté Ludmily 

Další informace najdete v publikaci Svatoludmilská místa Prahy 2 z roku 2017 (nová doplněná publikace se připravuje).