Socha sv. Ludmily (Trojická ulice) (Nové Město)

V  Trojické ulici na fasádě neorenesančního domu (číslo orientační 18) shlíží z patra na nároží socha svaté Ludmily na volutové konzoli. Dům U Prasátků, jak se objektu říká, nese své netradiční jméno po svém předchůdci – domě, který stál na západ od kostela Nejsvětější Trojice. Původně se však tento dům jmenoval ale ještě jinak – U Prasátků v Ozerově. Tato část ulice se totiž do konce 19. století nazývala Ozerov, v ještě starší verzi Oserov. Podle historiků tento název vznikl ze slovního základu ostrov, v němž původně nebylo vsunuto písmeno „t“. Ostrov, které vytvářelo jedno z ramen říčky Botič, zde skutečně měl být.

Původní dům U Prasátků v Ozerově byl však roku 1897 nahrazen novorenesanční stavbou. Nárožní čtyřpodlažní dvoutraktový objekt sloužil jako nájemní dům a v současné době vytváří výraznou dominantu v bezprostřední blízkosti kostela Nejsvětější Trojice.

Autorem návrhu domu byl architekt a stavitel Rudolf Tereba, který v Praze stavěl nájemní domy, kavárny, obchody a paláce. Za výmalbou fasády domu stojí oblíbený malíř konce 19. století Adolf Liebscher. Na fasádě objektu nalezneme namalovanou Nejsvětější trojici s anděly, téma této malby malíř pravděpodobně zvolil díky blízkosti kostela N. Trojice. O něco níže pod malbou lze nalézt namalovanou postavu kněžny Ludmily s jejím manželem knížetem Bořivojem

Na fasádě domu, mezi mnoha malovanými výjevy, se objevuje socha české světice a první české známé kněžny Ludmily. Tvář má zvrásněnou vráskami, vlasy spleteny do copů. Zvlněný lem jejích šatů je ozdoben krajkou, jejíž jemnost dokázala ovládnout i tvrdý materiál kamene. Nechybí zde kněžniny hlavní atributy – knížecí koruna, šál a kniha. Tereba mohl využít sochu sv. Ludmily záměrně, ze svého osobního důvodu. Nebo mohl pouze reagovat na velký ohlas, který tato světice v druhé polovině 19. století vzbuzovala, jak nás v tom utvrzuje monumentalita chrámu sv. Ludmily na Náměstí Míru.