Plavec s lanem, Ladova 2042/7 (Nové Město)

Ladova ulice vznikla po asanaci Podskalí. V letech 1925 až 1961 nesla název V ohradách, neboť v těchto místech se do konce 19. století nalézaly ohrady se sklady palivového a stavebního dříví. Na historii Podskalí odkazují dvě velké nárožní sochy v Ladově ulici na jejích obou koncích, tedy na domech na rozích Ladovy ulice s ulicí Na Slovanech a Podskalské. Na domě Ladova 2042/7 se nachází socha Plavce se stočeným lanem přes levé rameno. Sochař Jaroslav Brůha ji vytvořil podle praporečníka spolku Vltavan Josefa Tesárka (1847–1946). Na druhém nároží je pak socha Plavce s bidlem.

Podskalí bylo rybářskou a plaveckou osadou, která byla osídlena již před vznikem Nového Města v roce 1358. Obyvatelé se živili rybolovem a plavením pramenů neboli voroplavbou. Vybíralo se zde clo z plaveného dřeva, a to v naturální podobě vytínáním určitého množství kmenů z připlavených pramenů, jak se zde říkalo vorům. Vytínání se provádělo u soutoku Botiče a Vltavy. Původně patřilo právo vytínat clo vyšehradské kapitule, v husitské době se tohoto práva zmocnilo Nové Město, které si jej udrželo až do roku 1771, kdy připadlo státu. Toto clo bylo zrušeno v roce 1828. Plaveckou živnost provozovali pouze Podskaláci, k jejichž domu náležel současně i kus Vltavy. Počet plaveckých domů soustředěných v  Podskalské ulici nepřesáhl nikdy čtyřicet stavení. Plavci, neboli jak nyní říkáme voraři, se nechávali po dobu splavnosti Vltavy najímat na prameny (vory), v zimním období se věnovali těžení ledu ze zamrzlé Vltavy.

Jaroslav Brůha se vyučil štukatérem a za vydělané peníze si financoval studia na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Drahoňovského, která navštěvoval v letech 1908 až 1911. Na Akademii výtvarných umění začal v letech 1911 až 1914 studovat u Josefa Myslbeka a ve studiu pokračoval v letech 1915 až 1916 u Stanislava Suchardy. Jaroslav Brůha vytvořil například dva pískovcové reliéfy pro budovu Sokola na Malé Straně a další reliéfy pro fasádu Zdravotní pojišťovny na Žižkově. Pro bývalý Dům Odborů na Perštýně vypracoval devatenáct reliéfů a čtyři robustní sochy nad portálem. Byl také úspěšným medailérem. Po válce se věnoval realistickým postavám, jak si žádala doba. Od roku 1949 se často zúčastňoval svými pracemi kolektivních výstav po celém Československu i v zahraničí.