Sousoší sv. Ludmily se sv. Václavem (sál Gorlice) (Vyšehrad)

Sousoší sv. Ludmily a sv. Václava je sochařským dílem, jehož původ lze klást do období po roce 1720. Novodobá bádání ukazují na to, že dílo vzniklo pravděpodobně v dílně některého z následovníku Matyáše Bernarda Brauna.

Svatá Ludmila drží v levé ruce závoj, jako nástroj svého umučení, a pravou rukou ukazuje na Bibli, ze které svatého Václava učila křesťanské víře. Pod svou nohou má polorozpadlý kámen. Kámen nenahlodal zub času, ale již autor sochy, a to jako symbol vítězství nového náboženství – křesťanství – nad pohanstvím. O tento historický posun se právě Ludmila, jako první známá křesťanská panovnice, zasloužila. Stejně tak dle legend stála u zrodu Staroboleslavského palladia, které jí na sousoší přináší malý andílek.

Původní místo, kde sousoší sv. Ludmily se sv. Václavem stávalo, bylo u dnes již zrušené kaple Panny Marie Einsiedelnské na rampě Pražského hradu (dnešní nároží Hradčanského náměstí a ulice Ke hradu).  Kapli nechala na konci 17. století vystavět hraběnka Ludmila Benigna Šternberková.

V roce 1784 bylo sousoší přesunuto. Důvodem byla povodeň, která na začátku téhož roku zasáhla Prahu. Povodeň poškodila osmý pilíř Karlova mostu, na němž stála socha sv. Václava se dvěma anděly, která byla dílem Ottavia Mosta z počátku 18. století. Za vhodnou náhradu poškozeného sochařského díla bylo vybráno právě sousoší sv. Ludmily se sv. Václavem, to na Karlově mostě setrvalo až do konce 20. století. V dnešní době se sochařské dílo nachází na Vyšehradě v sálu Gorlice.

Gorlice je největším vyšehradským podzemním prostorem, jedná se o zhruba 300 m² velký sál, jehož výška stropů dosahuje až 13 metrů. Sál v minulosti soužil jako shromaždiště vojska a sklad střeliva a potravin během válečných ohrožení. V současné době je v sálu díky jeho rozměrům a klimatickým podmínkám umístěno šest originálních sousoší z Karlova mostu.