Matyáš Bernard Braun (Nové Město)

Matyáš Bernard Braun se narodil v Tyrolích, přičemž prameny o roku se různí a o jeho dětství není mnoho informací. Rodina Braunů byla výtvarně nadaná, bratr byl malířem a synovec sochařem. Matyáš studoval sochařství v Salcburku. Jako tovaryš zřejmě navštívil Itálii, kde se seznámil s Michelangelovou a Berniniho tvorbou. Pravděpodobně na podzim 1708 přišel na pozvání cisterciáckého opata Eugena Tyttla, který rozpoznal jeho talent , do kláštera v Plasech a později do Prahy. Na zakázku Eugena Tyttla vytvořil sousoší Sen sv. Luitgardy na Karlově mostě (1711) ,. Téhož roku vytvořil Braun pro Karlův most ještě sousoší Svatý Ivo. Po vytvoření těchto úspěšných a oceňovaných děl dostával další a další zakázky a na Karlově náměstí otevřel v rozlehlé zahradě vlastní kamenosochařskou dílnu. Musel se však stát občanem Nového Města pražského (1711) a poté mohl v Praze působit už natrvalo. Přátelil se a spolupracoval s Františkem Maxmiliánem Kaňkou, Petrem Brandlem a dalšími umělci. 

Talent  mladého Matyáše rozpoznal i osvícený šlechtic František Antonín hrabě Špork, a pozval ho k sobě na Kuks. Kuks byl tehdy centrem kulturního a společenského dění. V průběhu mnoha let pak Matyáš Braun na Kuksu vytvořil nádherné dílo, mimo jiné galerii 24 venkovních soch Ctnosti a Neřesti.

Slavný sochař díky své pracovitosti a píli zbohatnul a koupil si v Praze několik domů. V dnešní Jungmannově ulici ještě v roce 1711 to byl dům U tří lilií, který Braun přestavěl a za tři roky opět prodal. Brzy se stal zámožným občanem a koupil si v roce 1714 velký dům na Karlově náměstí 617/24, proti věži Novoměstské radnice, kde žil, provozoval významnou sochařskou dílnu a nakonec zde i zemřel. Matyáš Bernard Braun má na domě pamětní desku.

Objekt je znám jako Braunův dům, Salmovský nebo ještě předtím se mu říkalo dům U Kamenného stolu (neplést si s domem proti kostelu sv. Ignáce na rohu Ječné ulice). Stejně jako u jižněji položeného domu v Ječné 550/1 zde kdysi opravdu býval kamenný stůl, na němž se prováděly platby v přítomnosti tržního komisaře. Původně zde byly dva gotické objekty, spojené v jeden celek, což je patrné ve sklepení. Budova byla renesančně přestavěna, z té doby se dochovalo křídlo do dvora a portál z druhé poloviny 16. století. V druhé polovině 18. století byl objekt barokně upraven a tato podoba se dochovala do současnosti.

V roce 1719 se Braun oženil s Marií Alžbětou Josefínou Miseliusovou, dcerou českého radního v Jaroměři. Narodilo se jim 5 dětí. Společně pak v roce 1721 koupili objekt za kostelem sv. Václava na Zderaze a přestavěli ho na letohrádek (u dnešní Václavské ulice). Pro zahradu a letohrádek používali vodu ze studánky Pučky. Letohrádek byl zbořen a v roce 1925 byl místo něj postaven činžovní dům (č.p. 328). Další Braunův dům na nároží Jungmannovy a Vodičkovy ulice byl zbořen v roce 1911 a nahrazen novým činžovním domem.

Matyáš B. Braun je autorem mnoha církevních a světských staveb v Praze a dalších městech. Vytvořil náhrobek s plačící ženou na hrobě své tchyně v Jaroměři (1721), který je chloubou české funerální plastiky, v Jaroměři ještě Mariánský sloup (1724–1724), dále vytvořil dřevořezby v klášteře v Plasech, vyzdobil zámky Veltrusy, Duchcov, Konopiště, v Lysé nad Labem, zámecký park v Cílolibech, chrám Nalezení sv. Kříže v Litomyšli, v Praze paláce Thunovský, Černínský, Clam-Gallasů, Vrtbovský a další, vytvořil náhrobek hraběte Šlika ve Svatovítské katedrále. Na Karlově mostě ještě sochu sv. Ludmily (původně umístěna na hradčanské rampě), jejíž originál je uložen v sále Gorlice na Vyšehradě. Z  Braunovy dílny, kterou po jeho smrti převzal synovec Antonín, pocházejí i sochy zdobící také Vilu Ameriku (Michnův letohrádek) v ulici Ke Karlovu.

Matyáš B. Braun navštěvoval kostel sv. Štěpána ve Štěpánské ulici. Byly zde pokřtěny jeho děti a je zde i pohřben v nenápadné hrobce před Kornelskou kaplí.